Toto nám známé a v obchodech běžně dostupné exotické ovoce se začíná pěstovat i v našich podmínkách. Typické kiwi Actinidia chinensis můžeme pěstovat v teplých oblastech, kde teplota neklesá pod -10 °C. U nás se pěstuje jen okrajově v chráněných jižních polohách nebo ve sklenících, protože hrozí namrznutí výhonků až celkové vymrznutí rostlin.

Do našich podmínek jsou vhodnější drobnoplodé druhy, jako Actinidia kolomikta, Actinidia arguta a další, které snášejí poklesy teplot až na -25 °C, některé krátkodobě až na -40 °C. Jejich plody jsou menší než klasické kiwi a konzumují se i se slupkou, která je hladká bez ochlupení. Plody obsahují vitamín C, jehož podíl je zde několikanásobně vyšší než v černém rybízu a mnoho dalších vitamínů a nutričně cenných látek. Jsou výborné k přímé spotřebě, je možné je použít do ovocných salátů a koláčů, kterým dodají specifickou chuť.

ACTINIDIA KOLOMIKTA - je liána s výhonky dlouhými 4 až 6 metrů, má pestře zbarvené listy, které jsou zpočátku krémově žluté a později se mění na karmínově červené. Je cizosprašná a její oválné plody jsou zelenožluté barvy, velké asi 2,5 cm a dozrávají v srpnu.

ACTINIDIA ARGUTA - Vytváří výhonky dlouhé až 10 metrů s ročním přírůstkem okolo 1 metru. Její odrůdy nejsou tak odolné jako odrůdy Actinidie kolomikty, spolehlivě však snesou mrazy do -25 °C. Většina odrůd je cizosprašná a potřebuje k opylování samčí rostlinu. Pro dokonalé opylování bychom měli dodržovat pravidlo, že na jednu samčí rostlinu připadá osm samičích. „ISSAI“ - Samosprašná odrůda středně silného růstu, která snáší mrazy do -25 °C. Oválné zelenožluté plody velikosti asi 2,5 cm dozrávají na přelomu září a října. Rostliny mají lesklé zelené listy, které se na podzim zbarvují do žluta. Vyznačuje se velmi brzkým nástupem plodnosti. Nevyzrálé výhony mohou namrzat, spolehlivě však regeneruje.

Actinidiím nejvíce vyhovují výživné nezamokřené, ale ani nevysychavé půdy s pH 5,5 až 6,5. Vápenaté a neutrální půdy je proto třeba před výsadbou jemně okyselit vřesovištní rašelinou nebo lesní hrabankou. Jsou sice spolehlivě mrazuvzdorné, mladé jednoleté sazenice je však vhodné první rok po výsadbě na zimu přikrýt chvojím, slámou, listím apod. Pokud rostliny zakoupíte pozdě na podzim, můžete je přezimovat i v tmavém sklepě, a vysadit na jaře po „zmrzlých“.

Jelikož jsou popínavé vyžadují actinidie oporu a to ve formě vysokého pevného kůlu, ke kterému rostliny vyvazujeme, pergolu nebo je můžeme zasadit i k plotu. Rostliny se vysazují ve vzdálenosti minimálně 1 m. Vzdálenost samčí od samičí rostliny se doporučuje maximálně 10 m. Při výsadbě doporučujeme označit názvem, druhem a pohlavím rostliny, které usnadní identifikaci druhu a pohlaví při náhodném úhynu jedné z rostlin.

Díky silnému růstu je nezbytný pravidelný řez. Nejčastěji se odstraňují zahušťující výhonky. K dosažení tvorby plodných výhonků používáme podobný řez jako u révy, je však třeba pamatovat na to, že nejvíce květních poupat se vytváří na jednoletých výhoncích po sedmý až osmý list. Odplozené větve proto zkracujeme na několikaoký čípek, z něhož na jaře plodné výhonky vyrostou. Řez provádíme v jarním období, kdy je menší riziko namrznutí.

K chorobám a škůdcům nejsou actinidie náchylné. Rostliny poskytují vysokou úrodu - z jedné pětileté rostliny, samozřejmě za přítomnosti opylovače, můžeme sklidit až několik kilogramů ovoce.