Tato odrůda šácholanu liliokvětého je zvláštní selekcí, která pochází z italské školky pánů Giovanni a Ronalda Tesi z osmdesátých let minulého století.

Vyniká až neuvěřitelně sytou barvou okvětních plátků, které jsou temně vínové zvenku a bohatě purpurově nachové zevnitř. Jsou vzpřímené a oproti původní odrůdě Nigra se často otevřou úplně a dají vyniknout středu s pestíkem a tyčinkami. Nakvétají téměř měsíc, když už rostlina má dost listů. Mají středně silnou, citrusově sladkou vůni.

Patří k otužilejším druhům magnólií s velkou výhodou: kvete nejpozději ze všech, čímž jej nepřekvapí pozdní mrazy, které ranným magnóliím spálí okvětní plátky nebo celá poupata. Jedná se o vcelku kompaktní odrůdu s běžnou výškou v rozmezí 2-3m a šířkou cca 2m.

Magnólie se nestříhají. Pouze pokud potřebujete vytvarovat keř, omezit vzrůst nebo udělat výchovný řez mladé rostlině rychle napěstované do nevzhledného tvaru, učiňte tak co nejdříve po dokvětu, aby stihla nasadit poupata na příští rok. Mějte na paměti, že každá magnólie může na řez reagovat rozdílně.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, s největší pravděpodobností jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá - nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Ocení stanoviště chráněné před ostrým větrem a zamulčování kořenů. Je velice mrazuvzdorná, snáší teploty až -29°C.