Sasanky (Anemone) a jejich příbuzné jsou květiny natolik nenáročné, a přitom výrazné, že byste v říši rostlin těžko našli podobné. Sasanky překvapí širokým barevným spektrem květů – od bílé přes růžovou, červenou až po fialovou, modrou i žlutou. Kouzelné scenerie vytvářejí na jaře, když se pod dosud neolistěnými korunami stromů a keřů otevřou stovky drobných květů. Jiné druhy vnášejí světlo a barvy do stinných míst až na podzim.

Přivítání jara

Sasanky tvoří dvě velké skupiny: jarní a podzimní. Ty první svými květy ohlašují definitivní odchod zimy, jejich podzimní příbuzné jako by se naopak snažily ještě v chladných říjnových dnech zabránit nástupu zimy a co nejvíce jej oddálit.

Pro jaro jsou typické následující dva druhy, které planě rostou v našich lesích: bíle kvetoucí sasanka hajní (Anemone nemorosa) (syn. Anemonoides nemorosa) , žlutě kvetoucí sasanka pryskyřníkovitá (A. ranunculoides) (syn. Anemonoides ranunculoides). Dále k nim patří sasanka půvabná (A. blanda) (syn. Anemonoides blanda), jež pochází z Řecka a Malé Asie.

Něžné jarní sasanky jsou ideální půdopokryvné rostliny do polostinných až stinných míst a výborné uplatnění najdou zejména v přírodně pojatých zahradách ve venkovském stylu. Obejdou se téměř bez péče: nejraději rostou nerušeně, bez přesazování, pod korunami stromů a keřů a kvetou většinou ještě před jejich olistěním. Žluté sasanky navíc vyžadují o něco vlhčí půdu, balkánské sasanky naproti tomu rostou lépe a raději na sušších, chráněných stanovištích.

Začátkem léta rozkvétá už jen několik druhů, jako například sasankovka lesní (Anemone sylvestris) nebo sasanka věncová (Anemone coronaria). Od výše uvedených druhů pak existuje nespočetné množství různobarevných odrůd, které se navíc liší plností květů – od jednoduchých až po plné.

Rozloučení s létem

V srpnu začíná čas sasankovek. Jejich květy vytrvávají až do října (např. Anemone hupehensis, A. vitifolia, A. japonica). Sasankovky jsou větší a kvetou o poznání nápadněji než jarní druhy. Ani ony nevyhledávají přímé sluneční paprsky a nejraději rostou v polostínu – nesvědčí jim ale přílišná blízkost kořenů stromů a keřů. Jsou citlivé vůči chladu, a proto byste jim měli poskytnout zimní ochranu z listí nebo chvojí.