Navzdory dřívějším předsudkům patří pivoňky k nejsnadněji pěstovatelným kvetoucím rostlinám. Důležitým předpokladem však je, aby dostaly správné startovní podmínky. To znamená, že je nutno dodržet zejména vhodné stanoviště a správnou hloubku výsadby. Potom mohou každoročně bohatě kvést a krásnými květy těšit zraky pěstitelů po dlouhá desetiletí, aniž by musely být přesazovány či děleny, jako to vyžadují jiné trvalky.

Starší rostliny dokonce snášejí přesazování poměrně špatně, proto nerušený dlouhodobý pobyt na jednom stanovišti je pro ně žádoucí. Od třetího roku je vhodné přihnojovat je na jaře před vyrašením minerálním hnojivem nebo kvalitním vyzrálým kompostem a pak znovu v létě po odkvětu. Díky dodaným živinám získají rostliny sílu a vitalitu do dalšího roku.

Při nákupu pivoněk (Paeonia) můžete vybírat mezi dřevitými keřovitými pivoňkami a pivoňkami bylinnými.

Dřevité pivoňky

Jsou to typické polokeře. Jejich výhony jsou ve spodních částech zdřevnatělé, neuvadají a nezatahují na zimu tak, jako je tomu u pivoněk bylinných, pouze na podzim shazují listy. Nádherné, mohutné kvetoucí keře běžně dorůstají výšky kolem dvou metrů a v květnu mají velké květy (až 20 cm v průměru) v různých barevných variacích, od bílé přes žlutou, růžovou, červenou až po temně fialovou či v kombinaci dvou různých odstínů. Některé odrůdy se navíc ještě vyznačují velmi příjemnou vůní.

Bylinné pivoňky

Se svými 60 až 100 cm jsou bylinné pivoňky výrazně menší než pivoňky dřevité, avšak to jim nijak neubírá na jejich atraktivitě v době kvetení. Klasikou jsou pivoňky velkokvěté (Paeonia lacti- flora) s velkými, hustě plnými, ale i jednoduchými květy. Kvetou v závislosti na odrůdě od poloviny května do poloviny června. Tato rostlina byla pěstována v asijských zahradách už kolem roku 500 a teprve v 19. století se dostala do Evropy. Jejího dalšího šlechtění se chopili v Anglii, Belgii a Holandsku, avšak ve 20. století se velmocí v tomto oboru staly USA. V Číně a v Japonsku byla pivoňka nesmírně oblíbenou a velmi váženou rostlinou. V Evropě byla odedávna značně rozšířena pivoňka lékařská (Paeonia officinalis), která je tvarem i vzrůstem podobná své příbuzné pivoňce velkokvěté, avšak není tak robustní. Díky svému hojnému výskytu byla vždy považována za celkem obyčejnou květinu, neboť bývala k vidění téměř u každé venkovské chalupy. Dodnes ji často považujeme za „květinu našich prababiček“.

Pivoňka lékařská a některé další časně kvetoucí kříženci vykvétají o něco dříve, většinou už začátkem května.

Avšak krása květů není jedinou ozdobou pivoněk. Také jejich listy jsou výrazným zdobným prvkem ve výsadbách. Už brzy na jaře se začínají objevovat první temně rudé výhony. Sytě zelené, bohatě členěné listy zůstávají atraktivní ozdobou záhonu i po odkvětu rostliny až do pozdního podzimu.

Výjimečnými tvary se vyznačují i Itoh-hybridy, což jsou zajímaví kříženci dřevitých a bylinných pivoněk. Při své menší výšce, jen asi 80 cm, jsou velmi robustní a nesou velké, intenzivně zbarvené květy. Nadzemní výhony na zimu zcela uvadají. Rostliny vykvétají často už v prvních letech po výsadbě. Květy jsou velmi atraktivní.