Čeleď: Acanthaceae
Z asi 20 druhů s oblastmi původu v jižní Evropě, Africe a Asii jich u nás vydrží jen několik. Přestože zde pěstované druhy snášejí pokles teplot i do –15 °C, je v zimě vhodné přikrytí. Zvláště během vlhké zimy bez sněhové přikrývky rostliny strádají a někdy i vymrzají.

Vyžadují plné slunce a dobře propustnou půdu. Nejlépe vyniknou jako solitéry, hodí se však i do výsadeb přírodního charakteru, případně i do větších skalek, k řezu květů a k sušení. Kvůli kůlovému kořenu špatně snášejí přesazování. Množí se odnožemi na jaře nebo kořenovými řízky v zimě. Generativní množení je jednoduché, čerstvé osivo klíčí rychle.

Acanthus hungaricus (syn. Acanthus balcanicus, Acanthus longifolius)

Pochází z Balkánského poloostrova, dorůstá do výšky 60–100 cm. Tvoří husté trsy, listy nemají tvrdé ostny jako u jiných pěstovaných druhů. Purpurové brakteje hezky kontrastují s bílou až lehce narůžovělou korunou. Kvete v červnu a červenci.

Acanthus mollis

Svůj původ má na jihu Evropy a severu Afriky, dorůstá do výšky 80–100 cm i více. Široce oválné listy mají mělké zářezy, bílá koruna je někdy značená růžovými až purpurovými žilkami. Kvete v červenci a srpnu.

Acanthus spinosus

Pochází z okolí Středozemního moře, dosahuje výšky kolem 1 m. Výrazně ostnaté listy mají hluboké zářezy až k listové žíle. Kvete v červenci a srpnu narůžovělými nebo bílými květy.