V našich zahradách se jehličnany tradičně těší velké oblibě. Kde není prostor pro vysoký solitér určitě najdeme nízké kobercové jehličnany nebo aspoň živý plot. A přidává se ještě skvělá další možnost - jehličnany na kmínku. Výborně řeší současný problém omezených zahrad. Dříve dodávaly výšku rozlehlým plochám především stromy. Zmenšováním prostoru, který nás obklopuje, hledáme nové vertikály. Právě zde se uplatní nejrůznější dřeviny na kmínku, včetně jehličnanů.

V přírodě takto nerostou, zahradníci je musí nejdřív naroubovat. Dochází ke spojení dvou rostlin – vlastního kmínku, na který se teprve roubuje vybraná rostlina, která pak vytváří ve vyvýšené poloze korunku. Obě části posléze srůstají v jednu rostlinu. Favority jsou borovice, smrk, modřín a jalovec. Splňují požadavek doby – nemají ani v dospělosti velké rozměry. Díky kmínku se různé oblíbené nízké formy jehličnanů mohou vyšvihnout do přímé roviny pohledu. Další velkou výhodu skýtá možnost pěstování v nádobách. Samozřejmě zde jim musíme věnovat mnohem více péče, nežli ve volné půdě. Jehličnany na kmínku uspokojí širokou škálu zájemců od majitelů pouhých balkonů, lodžií, teras nebo malých dvorečků, přes předzahrádky a malé zahrádky až po velké plochy. Zde se vyplatí tyto skvosty soustředit na jednom místě a vytvořit působivé zákoutí. Velmi dobře se hodí jako doprovodná zeleň na skalkách. Nádherně působí v moderních kompozicích s četnými kameny a dalším inertním materiálem, kde se klade důraz na detail. Na své si přijdou příznivci střídmé klasiky i hledači bizardních tvarů. Stačí si vzít pouhé borovice (Pinus) a hned zjistíme řadu možností. Nemusíme vždy pěstovat pouze kulovitou podobu oblíbené kleče Pinus mugo ´Mops´. Borovice obecně vytvářejí výraznou a vzdušnou korunu. Jsou světlomilné, nenáročné na půdu. Dostatek slunečního svitu je základní podmínkou úspěšného pěstování. Pro jalovce je charakteristická kompaktní a širší korunka. Jsou nenáročné na stanoviště, velmi dobře snášejí slunce. Statečně se vyrovnávají s přísuškem a výborně rostou také v nádobách. Jemné vzezření, světle zelenou barvu a převislé tvary nabízí kmínkový modřín (Larix). Nejlépe vynikne na volném prostranství. Nevysazujte ho na větrné stanoviště, aby se větévky neulamovaly. Potřebuje vysloveně slunečné místo, které však nesmí být extrémně suché. Smrk (Picea) je již na stanoviště více náročný, potřebuje rovnoměrné rozložení vláhy a vlhčí ovzduší, nevyhovuje mu suchý vzduch. Roste dobře na slunci i v polostínu. Jedlím (Abies) se obvykle nejlépe daří v polostínu i ve stínu. Milují vlhčí prostředí.

Základní výška rostlina je dána výškou kmínku při nákupu. Přirůstat může nadále pouze koruna. Posléze ji můžeme ještě dotvarovat zaštipováním. Při správné péči získáte dlouhověkou rostlinu, která se může stát doslova šperkem v zahradě.

Kmínkové tvary jsou náchylnější na zlomení a při nešetrném zacházení i k vylomení v místě srůstu. Hůř se vyrovnávají se stresujícími podmínkami, takže jim při pěstování věnujeme náležitou péči, v době sucha zaléváme a na zimu raději vždy chráníme, zejména mladé a přesazené rostliny, odpovídajícím krytem kořenů. Zejména při pěstování v nádobách pravidelně rostliny za vegetace přihnojíme, udržujeme jim kvalitní, propustný a vzdušný substrát. Netrápíme je suchem, ani nenecháváme trvale stát ve vodě.

Kmínkové tvary vyniknou velmi dobře ve skupinkách, mohou být jednodruhové, z několika jehličnanů i se střídáním listnatých dřevin a jehličnanů. Při sesazování však dáváme pozor, abychom pracovali s citem a invencí a nevytvořili monotónní „tyčkový“ lesík. V nádobách je někdy vhodné patu rostliny podsadit některou nevysokou trvalkou, břečťanem případně letničkou.