Vzpřímené a vzrůstné odrůdy tisů

Skupina Fastigiata sdružuje dnes celou obsáhlou skupinu odrůd sloupovitého vzrůstu. První sloupovitý tis byl nalezen kolem roku 1780 ve dvou exemplářích sedlákem Willisem v horách nad hospodářstvím nedaleko Florence Court, v hrabství Fermanagh v Irsku. Rostlinu přesadil do svého dvora, kde rostla do roku 1865, kdy se datuje její zánik.

Druhý keř věnoval statkáři v Mount Florence. Odtud získala řízky londýnská firma Lee&Kennedy, a ta se již postarala o rychlé rozšíření tisů po celé Evropě. Osivo této rostliny dávalo potomstvo normálního vzrůstu, až na několik výjimek – formu ‘Erecta’ a ‘Cheshuntensis’. První jmenovaná se pěstuje relativně často i dnes. Další formou vzniklou ze sprášení se žlutolistou formou ‘Aurea’ je poměrně často pěstovaná ‘Elegantissima’ s jarními výhony světle zelené barvy a staršími jehlicemi s bílým okrajem listu. Samčí exempláře pyramidálního vzrůstu byly známy až po roce 1927. Ve vyšším věku jsou odrůdy této skupiny široké až kulovité, jako by složené z mnoha sloupovitě rostoucích jedinců. Úzce rostoucí i ve vyšším věku je pouze odrůda ‘Fastigiata Robusta’. Oblíbená forma ‘Fastigiata Aurea’ je dnes překonána odrůdou ‘David’, a to nejen intenzitou barvy a rychlostí růstu, ale také odolností k mrazu. Jehlice některých odrůd tisů bývají na osluněném stanovišti poškozovány mrazy v předjaří.

S ústupem mohutných keřů v parcích se pomalu vytrácí kdysi oblíbená odrůda ‘Dovastoniana’. Z parků ji známe ve dvou růstových formách. Roubované a v mládí vyvazované rostliny vytvářejí přímý kmen s vystoupavými větvemi a převislými letorosty. Řízkované rostliny nevytvářejí průběžný kmen, a jsou proto široce keřovité, také s převislými letorosty. Patří k starým odrůdám, které se udržují v kultuře již od roku 1777. Kromě této tmavězeleně zbarvené odrůdy pěstujeme i žlutolistou alternativu ‘Dovastonii Aurea’. O jejím vzrůstu platí totéž, co u odrůdy ‘Dovastoniana´. Další atraktivní solitéru bizarního vzrůstu a jemné textury představuje odrůda tisu prostředního (Taxus media) ‘Thayerae’ a převisle rostoucí odrůda tisu obecného ‘Pendula Graciosa’ s těžko popsatelným habitem. Habitus je řídký, větve má dlouhé a obloukovité, letorosty převislé.

Zvláštní skupinu tvoří tisy s jehlicemi krátkými a širokými. Mezi staré a oblíbené zástupce této skupiny můžeme zařadit odrůdy ‘Adpressa’ a ‘Adpressa Aurea’. První zmíněná s tmavě zelenými jehlicemi, druhá se žlutou barvou na vrchní straně listů. Velmi široké jehlice jsou typické pro odrůdu ‘Amersfoort’, bohužel v Dendrologické zahradě roste velmi špatně a je neustále poškozována okusem. Z keřů širšího vzrůstu je velmi výrazná a působivá odrůda ‘Fowles Dwarf’. Její řídká stavba ji omezuje v častějším použití a řadí ji spíše mezi sběratelské zajímavosti, stejně jako širokolisté a sloupovité odrůdy ‘Great Column’ a pomaleji rostoucí odrůda ‘Pirate’.

Tisy pro tvarované výsadby

Samostatnou kapitolou by mohly být tvarované tisy. Především do živých plotů jsou stále oblíbené, i když pomaleji rostoucí než většina listnatých dřevin. K tomuto účelu se stále používají odrůdy s úzkou korunou, ačkoliv jsou pro takové použití nevhodné. Jednotlivé rostliny se nespojí do souvislé hmoty a nadílka těžkého sněhu je dokáže snadno poškodit. Pro tvarované stěny, ale i jiné tvary je vhodnější použít keřovité odrůdy. V Dendrologické zahradě je asi nejkrásnější část plotu založená z odrůdy ‘Compacta’. Její barva po vyrašení je jasně až trávově zelená, po zbytek sezóny pak středně zelená. Pro tvary s temnou barvou je vhodná odrůda ‘Schwarzgrün’, nebo odrůda ‘Glauca’. Pokud jde o rychlost růstu, nepřekonatelnou stále zůstává stará forma tisu prostředního ‘Hicksii’. Současný sortiment odrůd tisů v evropských školkách je velmi bohatý. Bohužel řadu novinek by bylo vhodnější zařadit mezi odrůdy zakrslé, které najdou uplatnění především v zahradách sběratelů. Takovým odrůdám v dendrologické zahradě věnujeme jen minimální pozornost, a proto se o nich v příspěvku nezmiňuji. Totéž platí o nově vysazených odrůdách, které u nás nejsou dostatečně prověřené. Nabídka našich školek je skromná a ve své podstatě se omezuje pouze na žádanou odrůdu ‘Repandens’. Vzhledem k tomu, že tisy patří ze sadovnického pohledu mezi nejcennější rody, zasloužily by si podstatně větší pozornost našich školkařských podniků. Sadovnická praxe by také jistě uvítala větší dostupnost starých a prověřených odrůd.

Fotografie:
1. Trochu opomíjená je odrůda Taxus baccata ‘Compacta’, ačkoliv svými vlastnostmi je dosud nepřekonaná; barva jehlic je výrazně zelená po celý rok, vzrůst má uspořádaný a kompaktní, přirůstá rychle; je jedinečnou odrůdou jak pro živé ploty, tak pro skupiny v podrostu velkých stromů
2. Tis v odrůdě ‘Adpressa Aurea’ patří k starým odrůdám; na slunci je výrazně žlutý, ve stínu světle zelený a to především horní strana jehlic
3. Taxus baccata ‘Schwarzgrün’ má velmi tmavou barvu; svým kompaktním a částečně vzpřímeným vzrůstem je ideální formou vhodnou pro zakládání živých plotů