Hrušně - pěstování, skladování

Sladké hrušky z vlastní zahrady

Hrušky některých odrůd lze skladovat až několik měsíců. Pokud zvolíte správné odrůdy – a pokud máte vhodný sklep – budete si moci na ovoci z vlastní zahrady pochutnávat skoro až do jara.

Mnozí lidé mají hrušky raději než banány. Váží si toho, že rostou doma na jejich zahradě a nedovážejí se z dalekých tropů. Hrušky mají vynikající výživovou i léčivou hodnotu. Pomáhají trávení a byl prokázán i preventivní účinek na některé nádorové nemoci a choroby srdce a cév.

Hrušně můžete stejně jako jabloně pěstovat ve tvaru zákrsku, štíhlého vřetene, kordonu nebo palmety. Můžete je vést na konstrukci u domovní zdi. Mikroklima u jihozápadní domovní zdi umožňuje pěstovat hrušně v podstatně vyšších polohách než v otevřené rovině nebo v terénní prohlubni. Podmínkou pro pěstování nízkých tvarů hrušní jsou slabě rostoucí typy podnoží, jako kdouloň MA nebo MC.

Zralé hrušky chutnají za syrova i po zpracování na kompoty, stejně jako na různých druzích moučníků. Hrušky, které dozrají na zahradě až do „máslové“ konzistence, jsou zkrátka výtečné. Obchodní řetězce však často dodávají hrušky sklizené v cizině v tvrdém stavu, aby přečkaly přepravu; třeba i z jiného kontinentu. Během transportu jsou skladovány v chladírnách s řízenou atmosférou. Ta umožňuje dlouhodobé skladování, ale po vyskladnění se už nikdy chutí, konzistencí a vůní nevyrovnají hruškám z vaší zahrady.

I proto má cenu sázet hrušně. Pamatujte však, že jsou cizosprašné a potřebují mít v dosahu alespoň jednu jinou odrůdu jako opylovače. Hrušně štěpované na kdouloni potřebují mnohem méně místa než tradiční polokmeny a vysokokmeny štěpované na semenáčích. Zato však mají vyšší nároky na půdní podmínky. Potřebují propustnou a humózní půdu dobře zásobenou živinami. Hrušně štěpované na kdouloni nesnášejí v půdě vysoký obsah uhličitanů. Na takových půdách trpí „žloutenkou“, tedy chlorózou, protože nemohou z půdy přijímat dostatek železa a manganu. Můžete jim pomoci v době odkvétání postřiky korun roztokem síranu železnatého a okyselováním půdy vrchovištní rašelinou, nebo alespoň každoročními dávkami substrátu pro rododendrony a vřesovištní rostliny. Do určité míry pomáhají také postřiky proti strupovitosti a padlí na bázi síry. Hrušně štěpované na kdouli po výsadbě zalévejte dešťovou vodou; ta neobsahuje uhličitany a má mírně kyselou reakci (hodnotu pH pod 7).

Termín sklizňové zralosti hrušek se nedá určit snadno. Základní pravidlo: rané odrůdy skliďte včas, jakmile se stopka dá snadno oddělit od plodonoše. Pozdní odrůdy nechte na stromech co nejdéle, aby vyzrály. V žádném případě nesmíte hrušky setřásat. Sklízejte opatrně jednotlivé plody a ukládejte do nízkých lísek. Pozor: neukládejte společně do stejného prostoru hrušky, jablka, brambory a zeleninu! Vzájemně ovlivňují chuť a rychlost zrání.