Rostliny: Molinia caerulea - bezkolenec modrý

Synonymum: Aira caerulea L.
Původ-domovina: Domácí druh, rozšířený v Evropě a západní Sibiři.
Popis: Raší koncem dubna, je celkově slabší a nižší než bezkolenec rákosovitý. Trsy jsou stroze vzpřímené, vysoké 30–40 cm, s listy tmavě zelenými a úzkými. Kvete od začátku srpna až do října. Květní laty jsou tmavé, úzké a sevřené, na stéblech vysokých asi 120 cm. Rostliny se na podzim zbarvují žlutě až červenohnědě.

Nároky-stanoviště: Nejlépe mu vyhovují svěží a humózní půdy i chudé a nakyslé, až rašeliniště, ale v zahradě snese i suché stanoviště. Roste i v polostínu, ale na slunci se rostliny lépe zbarvují. Je plně mrazuvzdorný.

Množení: Druh výsevem (semena musí projít obdobím chladu), kultivary pouze dělením trsů.

Použití: V malých skupinkách po 3–10 kusech (6–9 kusů na m2) nebo solitérně, ve vřesovištích společně s vřesem a vřesovcem, ve vlhčích přírodních záhonech na okraji lesa (Astilbe, Polygonum, Veratrum) v sousedství zakrslých jehličnanů, do pobřežních záhonů apod.

Kultivary: ‘Dauerstrahl’ – v květu vysoký jen 120 cm, květní laty jsou dlouhé asi 20 cm, sevřené, široké pouze 1–2 cm. Laty vydrží od srpna až do března – pokud je nezničí sníh. Podzimní zbarvení je působivě teple žluté.
‘Heidebraut’ – raší v polovině května. Listy tvoří husté, tmavě zelené trsy, vysoké 80 cm. Stébla jsou tuhá, přímá, vějířovitě postavená, vysoká 120–140 cm. Květní laty jsou dlouhé 30–35 cm a široké 3–6 cm. Koncem září začínají rostliny žloutnout, barva přechází až do oranžově bronzové, později vybledne do slámově žluté. Pokud je nepoláme sníh, vydrží dlouho do zimy.
‘Moorflamme’ – drobnější rostlina s krásným červeným podzimním zbarvením.
‘Moorhexe’ (Hagemann 1963) – velmi cenný, slaběji rostoucí kultivar. Raší v polovině května, pomalu přirůstá, výška úzkého a vzpřímeného trsu je jen 30–40 cm. Listy jsou tuhé a vzpřímené, svinuté, tmavě zelené, na špičkách někdy načervenalé. Kvete koncem srpna na stéblech vysokých asi 60 cm. Květní laty jsou dlouhé asi 15 cm, úplně sevřené (široké pouze 0,7 cm), tmavé, černohnědé až černé. Koncem září se rostliny začínají zbarvovat žlutozeleně, později fialově hnědě až rezavě žlutě.
‘Strahlenquelle’ (Hagemann) – v květu dosahuje výšky 80 cm, volnější růst, velmi pevná stébla vydrží dlouho do zimy.
‘Variegata’ – růstem je nejslabší z kultivarů. Raší koncem dubna a jen pomalu narůstá. Husté trsy žlutobíle panašovaných listů jsou vysoké 30–40 cm. V srpnu se objevují na žlutozelených, tuhých, vějířovitě rozložených stéblech řídké tmavě hnědé květní laty dlouhé asi 12 cm a široké jen 1 cm. Na podzim jsou žluté celé rostliny. Na stanovišti vydrží dlouho a je hezký i ve stáří.