Rozchodníky a rozchodníkovce

Oblíbené kvetoucí sukulenty vynikají nejen rozmanitostí, ale také nenáročností a spolehlivostí. Co chtít víc?

Dva blízcí příbuzní byli dřív řazeni do jediného rodu – rozchodník. Dnes je botanici dělí do dvou skupin, z nichž každá má vlastní jméno.

Rozchodníky ( Sedum) vysoké sotva 20 cm rozkvétají převážně v červnu až červenci a jejich zástupce u nás najdeme v přírodě na skalách nebo na starých zdech. Nízké rozchodníky jsou vynikající půdopokryvné a lemové rostliny. Výtečně se osvědčily také při ozeleňování střech, kde jsou vystaveny plnému slunci a vysušujícím větrům. Zástupci obou skupin vnášejí do zahrady barvu nejen svými květy, ale také listy, které nesou nejrůznější odstíny od zelených přes žluté, červené a čokoládově hnědé až po stříbrošedé.

Vyšší rozchodníkovce (Hylotelephium) dosahují výšky 30 až 60 cm a patří mezi typické květiny konce léta a podzimu. Na květinových záhonech tvoří klidný protipól pestrobarevných trvalek. Jejich nápadné vzpřímené lodyhy a plochá květenství kontrastují s jemnými úbory hvězdnic nebo květenstvími okrasných trav. Nejběžnější jsou odrůdy rozchodníkovce nachového a nádherného (Hylotelephium telephium a Hylotelephium spectabile). Ve starší literatuře i v obchodech rozchodníkovce často najdete pod původním názvem.

Okrasná hodnota rozchodníkovců se neomezuje jen na pozdní květy, které se objevují v září a říjnu. Už na jaře stojí za podívanou jejich půvabné listové růžice. Během léta se vytvářejí květenství, v nichž dosud zavřená světle zelená poupata kontrastují s výraznými barvami otevřených květů. Hnědavá plodenství zůstávají po odkvětu na záhonu až hluboko do zimy, kdy je zdobí bílé sněhové čepičky. Krásu květů (a hlavně nektar) oceňují i motýli, pro něž jsou rozchodníkovce jedním z mála podzimních zdrojů potravy.

Dužnaté listy a lodyhy, které hromadí hodně vody, jsou společné všem druhům. Rozchodníky a rozchodníkovce se proto nejlépe hodí na suchá slunná stanoviště, jakých se v zahradě najde spousta: spáry v dlažbě, oblázkové záhony, suché zídky, skalky a krytá místa pod střechou. Bez zálivky tu přečkají i delší období sucha. Téměř všechny rozchodníky uvítají kyprou chudou půdu a slunné stanoviště. K výjimkám, které prospívají i ve stínu a vlhku, patří nízký rozchodník pochybný a rozchodník kamčatský.

Pokud je půda příliš výživná, dlouhé, málo zpevněné lodyhy vysokých rozchodníkovců se pod tíhou květenství ohýbají a stávají se obětí lalokonosců. Nejlepší startovní podmínky jim poskytnete, když je vysadíte do nakypřené hlinitojílovité půdy vylehčené kamínky nebo štěrkem. Spolehlivě tam mnoho let pokvetou bez větší péče.

Barevné polštáře a trsy

Rozchodníkovec Sieboldův (Hylotelephium sieboldii) Více než 30 cm dlouhé lodyhy se obloukovitě sklánějí, takže rostlina dosahuje sotva výšky 20 cm. Tento druh zaujme šedozelenými kulovitými listy. Na konci lodyh vytváří půvabná červená květenství.

Rozchodníkovec nádherný (Hylotelephium spectabile) Strnule vzpřímené lodyhy ční do výšky 40–50 cm. Jeho velké dužnaté listy hromadí hodně vody a plochá květenství krášlí záhon až do zimy.

Rozchodník pochybný (Sedum spurium, nahoře) Nízký druh, který se rozrůstá do plochy. Když se jeho výhony dostanou do kontaktu s půdou, snadno zakoření. Pouze květní lodyhy směřují vzhůru.