Rostliny: Clerodendrum thomsoniae - blahokeř Thomsonové

Atraktivní popínavá rostlina pěstovaná a oblíbená již našimi babičkami. Kontrastní květenství zvláštního tvaru dalo této rostlině mnoho poetických lidových názvů Africké krvácející srdce.

Některé rostliny podněcují svými tvary listů, květů či semeníků lidskou fantazii a dávají tak vzniknout novým lidovým názvům. Není tomu jinak ani v tomto případě, kdy naši předkové hledali výstižný název pro Clerodendrum thomsoniae. Z latinského názvu do českého jazyka převedený „klerodendrum“ je na první pohled pochopitelný, ale teprve krása a zvláštnost květenství této rostliny vzbudila v lidech snahu o mnohdy poetická přirovnání a pojmenování. Patří mezi ně klerodendrum nádherný, krvácející srdce, pagodový keř, panenská láska a v Čechách nejčastěji používaný „blahokeř“.

Clerodendrum thomsoniae je jedním z rodu obsahujícího několik stovek druhů. Pochází ze západní Afriky, kde byl objeven a popsán již v roce 1862 skotským profesorem botaniky J. H. Balfourem. Druhový název „thomsoniae“ byl rostlině dán na počest reverenda W. C. Thomsona, žijícího v letech 1820 – 1880, který v Africe působil jako misionář a lékař v Nigérii. Blahokeř se pak velmi rychle dostal na výsluní obliby mezi evropskými pěstiteli exotických rostlin a byl velmi žádanou pokojovou květinou, o čemž svědčí také zmíňky v dobové zahradnické literatuře. Později upadal v zapomnění a v současné době se jeho pěstováním zabývá pouze několik zahradnictví v Evropě a to i přesto, že si mnoho milovníků pokojových rostlin vzpomíná, jak blahokeř vídávali na oknech své maminky, či babičky a rádi by jej pěstovali také.

Clerodendrum thomsoniae roste v přírodě jako popínavý keř, jehož ovíjivé výhony mohou dosáhnout 3 – 4 metry délky. Tento údaj může vyvolat u pěstitelů strach z toho, že je lidově řečeno blahokeř vyžene z bytu, ale není tomu tak. Pravidelným zaštipováním výhonů, případně zpětným řezem jej můžeme ukáznit a docílit tak spíše keřového vzrůstu a bohatého květenství. Právě kontrastní květy jsou hlavní ozdobou této rostliny, kdy z čistě bílého kalichu rozkvete tmavě červený květ. Pokud je květ opylen, kalich mění barvu do tmavě růžové barvy a v jeho středu se vytváří černý semeník, který po dozrání praskne a v oranžové dužnině nalezneme semena.

Blahokeř pěstujeme jako pokojovou nebo přenosnou rostlinu. Stanoviště vždy volíme takové, aby zvláště v letním období nedopadalo na listy polední slunce, které může způsobit bílé skvrny, spáleniny. Vhodný je tedy polostín, s ranním a odpoledním osluněním. Od jara do podzimu pravidelně přihnojujeme hnojivy pro pokojové rostliny, na jaře s vyšším obsahem fosforu, který podporuje tvorbu květů. Stává se, že tmavě zelené listy zežloutnou a zelená zůstává pouze nervatura, což je příznak chlorózy. Tehdy stačí blahokeř přesadit nebo přihnojit hnojivem s vyšším obsahem železa. Zaléváme tak, aby zemina byla vlhká ( v misce však nesmí zůstávat trvale stát voda) a nepřeschla. Od podzimu do jara umístíme rostlinu do světlého prostoru s teplotou 15 – 18°C a omezíme zálivku, tehdy může dojít i k částečnému opadu listů.

Necháme-li růst blahokeř v jeho přirozené formě, tedy jako popínavý, můžeme jej využít k popnutí a zakrytí konstrukcí ve skleníku, zimní zahradě, případně mu poskytnout oporu z bambusových mřížek apod. Věřím, že exotickou krásou květů budete okouzleni stejně jako naši předci a stejně tak vás napadne mnoho poetických přirovnání, jimiž by bylo možno blahokeř pojmenovat.