Zahradní krby a grily - skládání a sušení dřeva

Mnozí milovníci klasického používání krbů a grilů, a to jak pro potěchu, tak pro přípravu potravin, nedají dopustit na pravé dřevo. Stane se však, že při použití dřeva jako paliva jsou zvláště ti, kteří gril příliš nepoužívají, nebo začátečníci rozčarováni. Dřevo často doutná, někdy zapáchá, hoří nepravidelně, často náhle na některém místě prudce vzplane a přitom na jiném místě vydává jen kouř a podobně.

Odmyslíme-li si, že jsou výtečníci, kteří se pokouší grilovat na starých plaňkách z plotu, nejde většinou o žádný jiný problém, než že bylo použito dřevo nevhodné nebo mokré. Mokré dřevo je nejčastější příčinou potíží. Zapomíná se na to, že tvrdé dřevo schne dlouhou dobu, nejlépe tři až pět let, a pro použití v krbu by mělo schnout přirozeným způsobem. Tedy venku na volném, otevřeném prostranství! Není tedy vhodné uskladňovat dřevo na grilování a do krbu ve sklepích, kůlnách a podobně. Tam dřevo nikdy dobře nevyschne, spíše „chytí“ nějaké plísně nebo v dřevě žijící hmyz. Znám ze své blízkosti i nešťastníky, kteří měli ve stodole na zemi (kde je vlhko) tak dlouho uskladněno dřevo, až se jim do chalupy dala dřevomorka. Za peníze na odstranění dřevomorky a výměnu a opravu velké části přilehlé chalupy by mohli rok chodit na grilované lahůdky v Paříži do Maxima a ještě by ušetřili!

Také „obkládání“ domů naštípaným dřevem, jak to známe ze starých obrázků nebo někteří i z vlastní zkušenosti, není nejvhodnější. Za dřevem složeným kolem stěny domu se udržuje vlhkost a navíc takto složené dřevo je výborným úkrytem pro myši, rejsky a různou hmyzí havěť. Dům, ve kterém jeho obyvatelé byli přítomni po 24 hodin denně a 365 dní v roce, vytápěný kachlovým sporákem a se společnou chodbou pro kuchyň i chlév, jak to bylo mnohde ještě před šedesáti lety běžné, funguje jinak než dnešní dům, neřkuli chalupa či chata, která je po velkou část roku neobývaná.

Proto je nejvhodnější dřevo, které chceme nechat vyschnout a pak použít na grilování (ale i všechno dřevo na topení), skládat mimo objekt. Naštípané dřevo se skládá nejlépe do „kupek“ (resp. homolí), které mají rovný kruhový základ. Důraz je na slověrovný, protože kupka dřeva při vysychání „žije“ svým vlastním životem – sesycháním se dřevo „hýbe“ a složené vrstvy se různě vlní a pohybují, což může vést při špatně vyváženém „těžišti“ od posunu jednotlivých řad až po naklonění kupky, které by znamenalo její dřívější nebo pozdější zřícení. Stojí-li však dobře složená kupka na rovném základě, nepohne s ní ani vichřice.

Kruhový základ je možné upravit z naplocho poskládaných kamenů, které mají tu velkou výhodu, že mezi nimi zůstává volný prostor pro proudění vzduchu. Tím se zabrání vlhnutí a někdy i hnití dřeva odspodu kupky. Pro základ je však možné použít i cihly, keramické desky atd. V Alpách jsou k vidění i kupky postavené na dřevěných, respektive kovových roštech, podložených kameny nebo podezděných tak, aby základní rošt stál v rovině. Takové „rošty“ lze využít v případě, že nemáme k dispozici u objektu rovný terén a musíme postavit kupku dřeva ve svahu. Při stavbě základu pod rošt je ovšem nutné, aby kameny a cihlové sloupky byly dobře založeny a nezabořily se po složení kupky do země.

Skládání kupky naštípaného dřeva, začínáme vždy tak, že z vnějšku pokládáme naštípaná polena jako „paprsky“ a zároveň dbáme na to, abychom silnější konce polen kladli po vnějším obvodu. Většinou je totiž naštípané polínko na jedné straně silnější a na druhé tenčí. Prstenec polínek se musí svažovat dovnitř k centru kupky. Dobré je sklon směrem dovnitř podpořit příčným vložením nejlépe do trojúhelníku seseknutého polena, kterých bývá při štípání větších kuláčů vždy dost. Jednotlivé „řady“ dřeva by měly být pokud možno v rovině, což dodá kupce stabilitu.

Postupně při skládání zužujeme tělo kupky a nakonec ji uzavřeme „čepičkou“, kde jsou polínka složena tak, že vytváří zaoblení. Na podzim je vhodné kupku schnoucího dřeva zakrýt prodyšnou nepromokavou plachtou, jakou lze zakoupit v hobby prodejnách. Plachty jsou opatřeny oky, kterými provlečeme provázek nebo silonovou strunu (např. ze sekačky), a tak je zajistíme proti větru. Nevhodné je přikrývat kupku neprodyšnou fólií, protože se na ní zespoda sráží vlhkost a kupka může být napadena plísní a dřevokaznými houbami.