Encyklopedie zahradničení - významový slovník A-C

acidofilní rostlina Rostlina vyžadující půdu s nízkým pH, tedy kyselou (srov. vápnomilná rostlina).

adventivní Vyrůstající z míst, kde se určitý orgán normálně netvoří; např. adventivní kořeny mohou vyrůstat ze stonku.

adventivní pupen viz pupen

akaricid Pesticid určený k hubení roztočů (srov. insekticid).

alkalická (půda) Zásaditá půda s hodnotou pH větší než 7 (srov. kyselá a neutrální).

alpínka Rostlina rostoucí ve vysokých pohořích nad stromovou hranicí; volně se tento termín používá pro skalničky, které lze pěstovat v relativně nízkých nadmořských výškách.

alpínkový skleník Nevytápěný, dobře větraný skleník pro pěstování alpínek a cibulovin.

anemonkovitý Květ nebo květenství (úbor), v němž střední korunní lístky (přeměněné tyčinky) nebo květy (v úboru) tvoří vyvýšený střed a vnější jedna nebo více řad korunních lístků či jazykovitých květů rozložených do plochy tvoří paprsek, tak jako v úborech některých chryzantém.

anglická kopulace Jiný výraz pro zlepšenou kopulaci; viz štěpování.

apikální viz terminální

apikální pupen viz pupen

auxiny Růstové látky přirozeně se vyskytující v rostlinách nebo uměle syntetizované, které řídí růst stonků, tvorbu kořenů a některé další fyziologické procesy v rostlinách.

bahenní rostlina Rostlina, jejímž přirozeným stanovištěm je trvale bahnitá půda, nebo taková, jíž se v těchto podmínkách daří.

bal Dřeviny s balem – jedna z možných úprav pro prodej; na rozdíl od prostokořenných mají kořenový bal obalený jutovinou nebo jiným podobným materiálem tak, aby se nerozpadl při přesazování; viz kořenový bal.

bazální hlíza Cibuli podobná podzemní hlíza vytvořená zduřením bazální části stonku, často – podobně jako u cibule – obalená suchými ochrannými šupinami. Každoročně se obnovuje tak, že nová hlíza vzniká nad starou z terminálního nebo laterálního pupene (např. Crocus, Gladiolus).

bazální stonkové řízky viz řízky

bělení Zamezení přístupu světla k vyvíjejícím se výhonkům nebo listům (některých zelenin), které tak zůstanou bledé a křehké, případně obsahují méně hořčin.

blizna Apikální část pestíku, většinou nesená čnělkou, lepkavá nebo jemně chlupatá, což usnadňuje zachycení pylu (opylení).

borka Odumřelé vrstvy kůry i s odumřelými vrstvami lýka, tvořené mrtvými zkorkovatělými buňkami. V praxi se běžně nazývá „kůra“ (na kmenech a větvích stromů a keřů).

brachyblast Krátký rodivý výhonek, u ovocných dřevin známý pod anglickým názvem „spur“ (odtud i pojmenování tzv. „spur-typů“ jabloní apod.).

bromélie Nepřesné označení druhů čeledi Bromeliaceae.

brut viz dceřiná cibulka, dceřiná hlízka

bylina Rostlina s bylinnými (nikoliv dřevnatými) stonky, které každoročně odumírají. Může být jednoletá, dvouletá nebo vytrvalá.

bylinka Tímto názvem většinou označujeme rostliny pěstované v zahradě jako vonné koření pro kuchyni, popř. léčivé rostliny

bylinný Tvořený měkkými, šťavnatými pletivy, jejichž pevnost se udržuje díky turgoru; ligninem zpevněné jsou jen stěny buněk některých podpůrných pletiv, zvl. v cévních svazcích (srov. bylina).

cibule Zásobní (většinou podzemní) orgán, tvořený většinou z dužnatých, střechovitě uložených nebo suknicovitě těsně se objímajících modifikovaných listů nebo jejich bází (listových pochev) na silně zredukovaném, zkráceném stonku (podpučí). Cibuli lze označit za modifikovaný pupen.

cizosprášení Přenos pylu z tyčinky květu jedné rostliny na bliznu květu jiné rostliny.

cizosprašná Rostlina neschopná tvořit klíčivá semena po samoopylení, vyžadující jinou rostlinu jako opylovače, aby mohlo dojít k oplodnění (viz též opylení, samosprašná).

částečně vždyzelené rostliny viz stálezelené rostliny

čeleď Jedna z kategorií klasifikace rostlin, v níž jsou seskupeny příbuzné rody: např. čeleď růžovitých (Rosaceae) zahrnuje rody Rosa, Rubus, Fragaria a další, čeleď kosatcovitých (Iridaceae) rody Iris, Crocus, Gladiolus nebo Crocosmia.

čepel Plochá část listu, většinou připevněná ke stonku řapíkem.

čínské hřížení Jiný název pro vzdušné hřížení; viz hřížení.

čnělka Obvykle prodloužená část pestíku vyrůstající z vrcholu semeníku a nesoucí na konci jednu nebo více blizen; někdy chybí.

čtvrtkmen Strom nebo keř s korunou nasazenou na kmeni ve výšce 90–120 cm.