Reklama: Syringa - šeřík

Šperk jménem šeřík

Tradice šlechtění šeříku sahá do předminulého století. Za tu dobu vzniklo na tisíc odrůd. Kdo chce, ten si z nich určitě dokáže vybrat...

Co by to bylo za máj bez vůně šeříků? Určitě ji ucítíte při procházce parkem – ale bylo by škoda, aby ve vaší zahradě chyběla. Požitek z ní si můžete dopřát, i když nemáte místa nazbyt: nízké odrůdy si totiž zachovávají půvab těch vzrůstných, ale drží se zpátky co do růstu a neodnožují.

Můžete však sáhnout i po tradiční odrůdě. K hojně pěstovaným u nás stále patří šeříky, které na přelomu 19. a 20. století vyšlechtil Victor Lemoine: například ’Mme Lemoine’. Jako výchozí materiál použil šeřík obecný (Syringa vulgaris), který původně roste v jižní Evropě, ale vhodné podmínky našel i u nás. Svědčí o tom řada zplanělých keřů v hájích a kolem cest. Až v červnu rozkvétá šeřík Prestonové (Syringa x prestoniae), jehož oblíbené odrůdy byly vyšlechtěny v Kanadě. Oba vzrůstné druhy mají jednu nepříjemnou vlastnost: časem odhalují spodní část, takže potřebují podsazení některým nižším keřem nebo trvalkami. Jiné je to s šeříkem čínským (Syringa x chinensis), který se větví už od země a navíc neplodí, takže vám ušetří zaštipování odkvetlých lat. Na malé zahrady se hodí šeřík malolistý (Syringa microphylla) a šeřík Meyerův (Syringa meyeri): oba dorůstají výšky asi 1,5 metru.

Přírodní druhy šeříku jsou nenáročné, ale prošlechtěné odrůdy se bez péče neobejdou. Základ je ve výběru stanoviště: hlavní podmínkou bohatého kvetení je plné slunce, výhodou půda obsahující vápník. Po odkvětu odstříhejte laty: nejenže keř hyzdí, ale tvorba plodů ho zbytečně vysiluje. Kromě toho můžete po odkvětu šeřík prořezat, případně zmladit: prospívá to hlavně vzrůstným odrůdám. Při řezu se snažte odstranit staré větve, aby zbylo co nejvíc místa pro ty jedno- a dvouleté.

Náš tip: Sbírku šeříků najdete v Dendrologické zahradě v Průhonicích u Prahy.