Dřevo v hlavní roli

Díky své všestrannosti má tento přírodní stavební materiál v zahradě pevné místo. Poradíme vám, jak a kde ho nejlépe využijete a jak o něj pečovat, aby vám dlouho vydržel

Jako stavební materiál univerzálně využitelný v zahradě dřevo v podstatě nemá konkurenci. Jednoduše pomůže propojit dům a zahradu. Jako přírodní surovina s proměnlivou povrchovou strukturou, která vyzařuje teplo, je obdařeno mnohem větším šarmem než umělá hmota nebo beton. Jedině přírodní kámen se v této kategorii může dřevu vyrovnat, mnohem obtížněji se však zpracovává. Není proto divu, že se dřevo v zahradě tak mnohostranně uplatňuje, například ve formě palub a mostků, zástěn a plotů, besídek a pergol. Stylově byl tento materiál dlouho a s oblibou řazen do venkovského stylu. A je pravda, že zde se dřevo vyjímá výjimečně dobře. Klasikou ve venkovských zahradách jsou laťkové ploty, robustní růžové oblouky a pergoly z kulatin jakož i atraktivní detaily, třeba pyramidy pro popínavé rostliny nebo schodovité podstavce pro květináče. Další praktické prvky, jako dřevěné ohraničení záhonů nebo opěrné tyče v užitkové části zahrady, dále podtrhují venkovský styl. Jako rustikální podklad se dobře uplatní asi deset centimetrů silné, příčně řezané disky z kmene, které se položí na oblázkové nebo štěrkové lože. Podobné dřevěné cestičky lze však doporučit jen do slunných částí zahrady, protože příčně řezané dřevo při dlouhodobějším vystavení vlhkosti bobtná a stává se kluzkým.

Dřevo je však vhodným materiálem i pro moderní eleganci. Speciální atmosféru navodí velkoryse koncipované dřevěné paluby, ať už ve formě terasy, nebo vyvýšeného sezení ve vzdálenější části zahrady. Pokud jsou paluby nad úrovní půdy, jasně vymezují vlastní zahradní prostor. Moderní jsou však dřevěné paluby nebo lávky, které se nacházejí v jedné rovině s okolní půdou nebo při výškovém rozdílu jen několika centimetrů sousedí s vodní plochou rybníčku nebo formální vodní nádrží.

Pro vytvoření elegantní linie se u vysokých zahradních prvků, jako pergol nebo zástěn, v rostoucí míře uplatňují štíhlé dřevěné profily bez jakýchkoliv příkras. Působí tak lehčeji a vzdušněji než jejich rustikální protějšky. Přesto se doporučuje tyto stavební prvky alespoň částečně osázet popínavými rostlinami, jako je vistárie, loubinec nebo plamének, které změkčí ostré obrysy a scénu oživí.

Výběr materiálu je u dřevěných zahradních prvků především otázkou financí. Domácí tvrdá dřeva, jako dub nebo akát, jsou výrazně dražší než jehličnany, jako smrk, jedle nebo borovice. Jsou však i bez impregnace a nátěru výrazně trvanlivější. Jako zlatá střední cesta se nabízí modřín a douglaska, které s odborně provedeným základovým nátěrem rovněž odolávají povětrnostním vlivům. U tropických tvrdých dřev, jako bangkirai nebo teak, dbejte na to, aby pocházela z udržitelné produkce (například certifikát FSC).