Rostliny: Pennisetum villosum - dochan huňatý

Synonymum: P. longistylum Vilm. non Hochst.
Původ-domovina: Pochází z náhorních plošin Etiopie, kde se pěstuje jako pícnina.
Popis: V domovině vytrvalá trsnatá tráva, která u nás ale nepřezimuje a pěstuje se jako letnička. Tvoří husté trsy úzkých ostrých a dlouhých šedozeleně zbarvených listů, dorůstajících výšky asi 30–40 cm. Kvete od srpna do října.

Stébla vysoká 70 cm jsou zakončena asi 10 cm dlouhými a 1–3 cm širokými, dlouze a hustě bíle štětinatými ( délka až 5 cm) lichoklasy. Počáteční světle zelené zbarvení se mění na světle šedé až stříbrné. Stéblo pod lichoklasem je pýřité. Rostliny v květu jsou velmi dekorativní. Obr. 72 Nároky-stanoviště: Na půdu nenáročný druh, vyhovuje mu propustná a výživná zahradní půda a občasná zálivka. Vyžaduje ale plné slunce a teplo.

Množení: Výsevem semen, v dubnu vyséváme části klásků nebo špetky semen do sadbovačů a předpěstované sazenice vysazujeme v polovině května na venkovní záhon, v teplých oblastech můžeme semena vysévat přímo na místo do sponu 40 × 40 cm.

Použití: Solitérně nebo v malých i větších skupinách k tmavším nebo červeně kvetoucím letničkám (Amaranthus, Verbena bonariensis, Salvia), je velmi efektní i mezi trvalkami nebo zakrslými jehličnany. Lichoklasy se používají k řezu, v čerstvém i sušeném stavu. Pro sušení musíme sklízet květenství již v počátečním stadiu metání, ještě před rozkvětem, jinak se lichoklasy rozpadávají. Řezaná květenství je vhodné preparovat glycerinem. Suší se zavěšená v menších svazcích. Do suché vazby lze použít i listy, které se po usušení spirálovitě stáčejí.