Rostliny: Aconitum - oměj

Vysoká trvalka, která vyniká tmavomodrými, přílbovitými květy (kultivar ´Album´ bílými) na vysokých vzpřímených lodyhách. Oměj vysazujeme na přistíněná stanoviště ve vlhkém prostředí do vlhčí a živinami bohaté půdy. V období sucha vyžaduje vydatnou zálivku. Oměj vlčí mor má žluté květy.

Hodí se do trvalkových záhonů položených v polostínu (podobně jako například sasanky). Množíme jej pozdě na podzim nebo zjara dělením. Při rozsazování však musíme být opatrní a používat rukavice – kořeny rostlin obsahují silně jedovatý akonitin a další prudké alkaloidy, které se používají v lidovém léčitelství i lékařství. Zajímavostí je, že i med sbíraný z květů oměje je jedovatý. Není proto divu, že český název upomíná na schopnost rostliny omámit člověka.

Pokud si ale do zahrady vysadíme několik trsů této nádherné trvalky, nemusíme mít o život strach. Naopak – díky neobvyklé době květu vnáší do zahrady připravující se už na zimní spánek vítanou barvu. Jejich zvonkovité květy jakoby oznamovaly poslední zvonění letošní sezony. Za občasné přihnojení organickými hnojivy a za dostatečnou zálivku v období sucha se oměj odvděčí dlouhou dobou kvetení, které vydrží i po prvních mrazících.

Zajímavost:

Proč je oměj jedovatý? Bůh prý kdysi stvořil květiny pro potěšení člověka. Tuto lásku chtěl ďábel zničit, a tak chodil po zemi a pohlížel na různé květiny, aby je uhranul. Bůh však seslal na zemi vítr a téměř všechny rostliny sklonily své hlavičky k zemi. Jen ty květiny, které ze vzdoru zůstaly vzpřímeny, ďábel svým okem otrávil – oměj byl jednou z nich.