Rostliny: Morus - morušovník

Morušovník bílý a černý

Morušovníky svým vzrůstem patří mezi nejmohutnější ovocné stromy. Pokud se rozhodnete morušovníky pěstovat, můžete si vybrat buď morušovník bílý (Morus alba) nebo černý (Morus nigra).

Výhodou morušovníku bílého je jeho rychlý růst. Pochází z oblasti Číny a Koreje, odkud se rozšířil tak, že v současnosti je doma i ve Střední Asii a Evropě. Morušovník černý pochází ze západní Asie. Plody, kterým se říká moruše, jsou tvořeny plodenstvím drobných peckoviček na společném dužnatém vřetenu. Tvarem se podobají ostružinám. Zralé mají barvu bílou až tmavě červenou v případě morušovníku bílého a tmavě fialovou až černou v případě morušovníku černého. Morušovníky se obvykle pěstují na svých vlastních kořenech (tzn. že není potřeba roubovat je na podnože) a proto je možné pěstovat morušovníky i ze semen. Patří do čeledi morušovníkovitých (Moraceae) a je známo více jak 15 různých druhů.

Semena morušovníku se mohou v krytém prostředí vysévat během celého roku, výsev do volné půdy provádíme v dubnu. U obou způsobů výsevu je však vhodné osivo dva měsíce před výsevem stratifikovat i tak ale trvá klíčení několik týdnů. Jako výsevní substrát lze použít substrát pro pokojové rostliny, který udržujeme vlhký, ale ne přemokřený.

Nejvhodnější půdy, kde vysazovat sazenice morušovníků, jsou vlhké a slabě kyselé. Sazenice vysazujeme od pozdního podzimu do zimy s dostatkem volného prostoru kolem sebe. Pokud vysazujeme více rostlin, ponecháváme mezi nimi vzdálenost 8 až 10 m. V chladnějších oblastech je lépe vysazovat morušovníky na jaře.

Pěstování morušovníků není složité a dá se připodobnit k pěstování jabloní. Při suchém počasí mulčujeme a zavlažujeme. Vhodná stanoviště pro pěstování jsou chráněná a slunná.

Morušovníky se převážně pěstují jako polokmeny nebo vysokokmeny. Řez se vpodstatě omezuje na vytvoření silné kostry složenou ze čtyř až pěti větví, pak už jen odstraňujeme špatně rozmístěné větve a probíráme větve přehoustlé. Stromy je třeba prořezávat v zimě, protože mimo období vegetačního klidu poškozené výhony popř. i kořeny roní velké množství mízy. V takové situaci je nutné co nejrychleji poranění vypálit horkou vypalovací jehlou na dřevo nebo jiným železným nástrojem.

Plody morušovníků sklízíme ručně v pozdním létě nebo necháváme opadat na vhodný dočasně umístěný povrch (např. folii). Moruše je možné konzumovat čerstvé nebo je pro pozdější použití uchovávat v mrazničce. V oblastech plantážnického pěstování se z plodů připravují kvalitní destiláty nebo se z nich vyrábí marmelády, sirupy, víno apod. Z plodů morušovníku bílého se dříve také vyráběl mošt. Usušené se moruše používaly jako sladidlo do různých kaší a jiných pokrmů. Plody morušovníků obsahují hodně vitaminu C a jejich konzumace pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi. Vedle toho obsahují také velmi účinné barvivo, čehož se dříve využívalo při barvení vína. Morušovníky ale proto není vhodné sázet v blízkosti domů, které by mohly být padajícími plody znečištěny. Zajímavostí na závěr je, že zatímco lidé konzumují plody, listy morušovníku jsou potravou pro housenky bource morušového. Bourec morušový je druh nočního motýla a jeho kukly jsou surovinou pro výrobu přírodního hedvábí. Hlavně z hlediska rozmnožování je bourec morušový úplně závislý na člověku a ve volné přírodě se prakticky již nevyskytuje. Chová se hlavně na severu Číny a v Íránu.