Orchideje - kořeny

Kořeny orchidejí se již na první pohled liší od kořenů jiných rostlin.

Orchidejové kořeny jsou bílé nebo šedé a jsou výrazně tlustší než kořeny většiny ostatních rostlin. Na povrchu mohou být měkké nebo naopak velice tvrdé, vyrůstají přímo ze stonku a sestávají z několika vrstev buněk. Svrchní vícevrstvá epidermis (rostlinná pokožka) se nazývá velamen, pod ní ležící zelené pletivo se nazývá primární kůra a uprostřed najdeme střední válec vedoucí živiny.

Vzdušné kořeny plní více funkcí, také proto se jejich vzhled často mění. Ty nejdůležitější úkoly jsou:
Ukotvení rostliny
. Význam asimilační: kořeny obsahují chlorofyl. Plní funkci absorpční (zásobují rostlinu vodou a živinami) a zásobní (ukládají se v nich zásobní látky); velamen a propustné buňky napomáhají šetřit vodou obsaženou v zásobních pletivech a zlepšují příjem vody z okolí.
Vytvářejí vhodné prostředí pro mykorizu (soužití podhoubí hub s kořeny rostlin) a následné čerpání živin.

U vzdušných kořenů sestává velamen z dutých odumřelých buněk. Pod ním je tenká vrstva exodermis složená ze zpravidla delších, tlustostěnných buněk a kratších, živých propustných buněk. Tak kořeny mohou snadno a rychle přijímat vodu a živiny. Pro orchideje je velmi důležité za deště přijímat a ukládat první, na minerály bohatou vodu. Funguje to jako houbovitá struktura nasávající vodu. A to přirovnání není marné – buňky v kořenech obsahují houby (houbová vlákna), s nimiž orchideje žijí v symbióze.