Vodní zahrada - posezení na břehu rybníčku

Příjemný způsob, jak uniknout šedi a shonu všedního dne, je chvíle v klidu strávená u vody. Nemusíte za ní daleko: místo pro vodní prvek se najde na většině zahrad. A pokud už nádrž na zahradě máte, využijte toho: nejpohodlnější je umístit sezení přímo na břeh rybníčku.

Velikost a tvar sezení by se měly v ideálním případě řídit podle rozměrů vodní nádrže a měly by se také přizpůsobit stylu zahrady. U rybníčků v přírodně a venkovsky pojatých zahradách je namístě trocha zdrženlivosti, protože je důležité vytvořit pokud možno harmonické prostředí, z nějž žádný prvek „netrčí“. Mohutná mola nebo dlážděné plochy připraví přírodní zákoutí o přirozený šarm. Základní pravidlo: sezení by mělo zabírat nejvýše třetinu plochy vodní hladiny. Přitom by mělo přiléhat ke klidnému, poněkud odloučenému koutu mezi rybníkem a vyššími rostlinami při břehu – ideální pro nerušený odpočinek.

Místo a materiál

Jiná je situace v moderních zahradách, kde mají větší váhu architektonické prvky, jako zdi, podesty a velké dlážděné plochy. Zde se ke geometricky pojatým nádržím dobře hodí velkorysé trávníky a oblázkové nebo dlážděné plochy. Břeh rybníčku může být kolem dokola zpevněný, takže je k dispozici dost místa pro lehátko nebo zahradní nábytek. Sezení a vodní plochy jsou otevřené, okraj nádrže je – pokud vůbec – osázen jen velmi střídmě.

O charakteru podkladu pro sezení u vody rozhoduje kromě osobního vkusu také plánované využití. Pro zahradní lavičku nebo malé sezení stačí levná oblázková plocha. Vyšší nároky má rodinná jídelna pod širým nebem: vyžaduje čistý a rovný podklad. Plochy dlážděné přírodním kamenem nebo zvonivkami (klinkery) jsou sice atraktivní, avšak kvůli mnoha spárám náročné na údržbu. Alternativu představují moderní betonové desky s kvalitně uzavřeným povrchem, do kterých nepronikne voda ani špína. Zahradní salonky s moderním polstrovaným nábytkem mohou mít jako podklad také velkoformátové desky z ušlechtilého přírodního kamene, jako břidlice, travertin nebo porfyr.

Dřevěné molo musí být položené na nosné konstrukci z ocele, betonu, hliníku nebo dubového dřeva. Na ni lze položit drsná dřevěná prkna, například z dlouhověkého dřeva bangkirai. Pomocným vodítkem pro výběr materiálu může být i certifikát FSC. Ten označuje dřevo z lesního hospodářství, které je šetrné k životnímu prostředí. Nový materiál představuje dřevoplast: odolný k povětrnosti jako plasty, snadno zpracovatelný jako dřevo a s příjemným povrchem. V každém případě dbejte na to, aby povrch byl upraven tak, aby neklouzal ani za vlhka.

Nášlapné desky a mostky jsou dalším vhodným místem k pozorování vodního světa. Nabízí se především u velkých rybníčků, které nejsou zcela postihnutelné z jednoho břehu. Pohodlnou variantu představují mostky se zábradlím, o které se můžete opřít a v klidu klouzat pohledem po vodě. Cestičky z desek jsou pro dobrodružné povahy, protože je třeba dávat pozor na každý krok, aby neskončil ve vodě. Pokud jsou desky trochu větší, lákají především za horkých letních dnů ke krátkému spočinutí a smočení nohou.