Dědeček měl stromy ořezané na konci února, bez ohledu na to, jestli to byly stromy mladé nebo v plné plodnosti. On musel, jinak by to nešlo. Měl ovocné stromy vysazené na vzdálenost 10x 12 metrů, v meziřadí hospodařil. Oral, sel, sklízel obilí, řepu, mrkev, sekal jetel,... Kdyby měl řezat déle, padaly by větve z polokmenů a vysokokmenů jabloní a hrušní, švestek do probouzejícího se jetele, do narůstajícího osení, ničily by úrodu, která dědečka a jeho domácí zvířata měla živit.

Čas řezu
Pozdní řez, těsně před květem má své přednosti. Pokud jste začínající zahrádkář, vidíte kolik je na stromě květů. Takový řez omezuje „planý“ růst větví, a naopak můžete už v zárodku snížit zatížení stromu nadměrnou úrodou. Nevýhodou je, že pupeny jsou křehké, snadno se lámou. U hustších korun je třeba k řezu přistupovat citlivě. Větvičky o které stojíte jednou rukou držet, ty co jsou v koruně navíc, opatrně vystříhávat.
Jinak je tomu u stromů připravovaných na přeroubování, na zmlazení. U těch obyčejně jde o probuzení spících oček v koruně, a ty se nejsnáze probouzejí mízou, které začíná do větví proudit s nástupem jara. Přeroubovávané stromy je třeba seříznout někdy v únoru, asi 10-15 cm nad místem, kde se budou dávat rouby. Těch několik centimetrů větví se odřezává až ve chvíli, kdy se přistupuje k roubování. Jeden z důvodů je možné poškození mrazem, druhý - možné poškození kůry (zatržení kůry) méně odborným řezem.
Zimní a časný jarní řez dává předpoklad bujného růstu zbylých větví, dubnový a květnový přírůstky zmenšuje. S tím je nutné počítat při plánování. Příliš časný řez a jeho následky - bujné přírůstky, tvorbu vlků - můžete opravit ještě týž rok, již v červnu a červenci (vytrhání vlků zazelena), řezem od druhé poloviny srpna.

Čas řezu
Text a foto ing. Ivan Dvořák







