Rostliny: Pelargonium graveolens L`Héritier (1789)

Synonyma: Geranium radula Roth (1787), Pelargonium asperum Ehr. ex Willd. (1800), Pelargonium terebinthinaceum (Cav.) Desf. (1809), Pelargonium intermedium Knuth (1909). Druhový název graveolens (gravis = silně, olere = vonět) vystihuje silnou vůni tohoto druhu. Sekce Pelargonium, 2n = 88

P. graveolens je vzpřímený, rozvětvený až 1,3 m vysoký aromatický keř. Bylinná ochlupená lodyha stářím dřevnatí. Listy má srdčité, dlanitě až peřeně dělené, 4–10 cm dlouhé, zelené, ochmýřené a silně vonící po růžích, palisty jsou krátké, ale širší. Květenství je okolík ze 3–7 květů. Květní stopky jsou 2–7 mm dlouhé, hypanthium je dvojnásobně delší. Korunní lístky (5) jsou protáhle vejčité, 20–30 mm dlouhé, barvy bílé až růžové, horní 2 s karmínovou kresbou. Květ má 7 plodných tyčinek.

P. graveolens má v Africe dvě vzdálené oddělené oblasti rozšíření. Jednu v horských oblastech severozápadního Transvaalu, kde roste v horách od Bloubergu až na východ k Wolkbergu v blízkosti Pilgrim´s Rest, druhou pak v jihovýchodní části Kapské provincie, od George až na východ k Grahamstownu. Ojediněle se ještě nachází v Zimbabwe a Mozambiku. Obvykle roste na vlhkých stanovištích, kde je polostín. V severním Transvaalu se dostavují dešťové srážky v létě, v Kapské provincii během celého roku. Léta v obou oblastech jsou velmi horká a zimy mírné.

Je to už více než 200 let pěstovaný a využívaný druh pelargonie. P. graveolens a jeho kultivary jsou nejdůležitějšími druhy pro produkci geraniového oleje, který se používá v kosmetickém průmyslu. Rostliny s příjemnou vůní jsou také velmi dekorativní a jejich kultivary se po mnoho let pěstují v domácích zahradách. Při pěstování vyžadují spíše polostinné stanoviště, poněkud výživnější písčitohlinitý substrát a dostatek vláhy po celý rok. Snadno se množí řízky a přírodní druh dává dostatek semen. Pravidelným seříznutím lze docílit potřebný tvar rostlin.