Přehled dřevin - jehličnaté dřeviny

Jehličnaté dřeviny, náležící mezi rostliny nahosemenné (Gymnospermae), se poprvé objevily na počátku druhohor, tedy podstatně dříve než krytosemenné dřeviny listnaté. Jejich rozmnožovací orgány jsou většinou uspořádány v drobných šišticích. Pyl bývá vytvářen ve velkém množství v samčích šišticích buď na stejné rostlině, která nese i samičí šištice (jednodomé druhy), nebo na jiném jedinci (dvoudomé druhy).

Jehličnany jsou rostliny větrosprašné a jejich pyl bývá rozšiřován větrem na velké vzdálenosti. Výrazné barvy rozmnožovacích orgánů nejsou u jehličnanů obvyklé, jelikož v dobách, kdy se tyto stromy na zemi objevily, neexistovali ještě hmyzí opylovači a proto by nápadné zbarvení bylo nadbytečné.

Samičí šištice jehličnanů jsou nápadnější a za zralosti se většinou mění ve zdřevnatělé šišky. Ty jsou tvořeny souborem šupin, které nesou nechráněná vajíčka (později semena). Semena jsou zpravidla křídlatá a mohou tak být snadno rozšiřována větrem. Větší (a často bezkřídlá) semena jsou vyhledávána zvířaty, která tak připívají k jejich rozšiřování (např. limbové a piniové „oříšky“). Zvláštností jsou plody jalovců, u nichž několik semenných šupin srůstá dohromady a vytváří šištice podobné bobulím.

Zajímavé plody tisů se skládají z barevného míšku (arillus), který je jedlý a slouží k lákání ptáků. Uvnitř je ukryto semeno uložené v tvrdém osemení. Ptáci stráví míšek, avšak osemení zůstane neporušeno a semeno dá vyloučení, často ve velké vzdálenosti od mateřského stromu, vznik novému jedinci. O úspěšnosti tohoto způsobu opylování a šíření semen svědčí dnešní obrovské rozšíření jehličnatých stromů.

Díky odolnosti jehličnanů vůči klimatickým podmínkám a jejich nízkým nárokům na půdu se jim daří jak ve vysokých horských polohách, tak v chladných severských oblastech. Najdeme je však i v suchých a teplejších oblastech (Středomoří atd.). Listy jehličnatých dřevin většinou bývají stálezelené a redukované v úzké jehlice nebo šupiny. Díky jejich malému povrchu, silné voskové vrstvě a zanořeným průduchům jsou ztráty vody redukovány na minimum. Z tohoto důvodu jehličnany dobře snášejí sucho a horko i chlad.

Vysoké jehličnaté stromy jsou vhodné pouze pro větší zahrady a parky nebo pro krajinářské výsadby, jelikož během krátké doby dorostou do značných rozměrů. Pro zahrady přicházejí v úvahu spíše zakrslé a nízké druhy a odrůdy. Mnohé se výborně uplatní také v předzahrádkách a hodí se i pro osázení hrobů.