Zelení dobyvatelé

Tu situaci zná asi každý: rostliny, které před několika lety málem vzbuzovaly soucit, se dnes v zahradě rozpínají jako plevel. Co s nimi? Rozhodně je bezmyšlenkovitě nevyhazujte: mnohé mají své dobré stránky, které můžete využít.

Rozrůstající se půdopokryvné rostliny, jako břečťan (Hedera) a mochnička (Waldsteinia), usnadní péči o větší skupiny dřevin. Vytvářejí totiž hustý koberec, který zabraňuje růstu plevelů. Ale konkurenčně slabší, mělce kořenící keře, jako kvetoucí svídy, musí být dobře zakořeněné: teprve pak je můžete půdopokryvnými rostlinami podsadit. Nízké druhy, jako pupkovec (Omphalodes) nebo kostival (Symphytum), totiž někdy vytvářejí pod dřevinami tak hustý koberec, že se kořenům dřevin nedostává vody, takže keře mohou zaschnout. V tom případě se nabízí jiné řešení: oblast kořenů okrasných dřevin pokryjte netkanou textilií nebo fólií propouštějící vodu a zasypejte ji mulčovací kůrou. Keře tak nebudou trpět zaplevelením nebo konkurenčním tlakem bujněji rostoucích rostlin ani suchem, protože voda se do kořenové zóny dostane bez problémů.

Vítr zahradníkem

I některé kvetoucí trvalky se snaží zabrat území, které jste pro ně nevyhradili. Orlíčky (Aquilegia) a plamenky (Phlox) se snadno šíří samovýsevem. Ale vysemeněné rostliny většinou ztrácejí žádoucí znaky vyšlechtěných mateřských odrůd, a trvalky na zahradě tak s přibývajícími léty postrádají atraktivní barvy i velikost květů – zplaňují. Zplanělé rostliny jsou navíc životaschopnější a bujněji rostou, takže mohou své vyšlechtěné příbuzné i vytlačit. Proto pokud možno odstříhávejte všechny odkvetlé květy ještě před dozráním semen.

U jiných planých trvalek je však samovýsev žádoucí. Krátkověké druhy, jako náprstník (Digitalis), měsíčnice (Lunaria) a žlutý mákovník (Meconopsis), zůstávají v zahradě po mnoho let, přestože jednotlivé rostliny už po dvou letech odumírají. Dceřiné rostliny se jen postupně stěhují z místa na místo.

Jen těžko lze „uhlídat“ druhy, které se šíří podzemními či povrchovými výběžky, jako například vrbina (Lysimachia). Její trsy byste měli pravidelně dělit a zmenšovat.

Dřeviny na postupu

V záhonu se navíc vyplatí kombinovat vrbinu s dalšími druhy, které se snadno šíří, takže jí dokážou vzdorovat. Mezi takové patří kakosty (Geranium) nebo kontryhel (Alchemilla). Rovněž mnohé stromy nebo keře se mohou v zahradě stát obtížnými. Některé vytvářejí výmladky – nové rostlinky vyrůstající z kořenů, jiné se v zahradě i mimo ni snadno šíří samovýsevem – například javor. Potíže nastanou, pokud necháte vyrůst nepříjemné náletové houští. Stromky sice zpočátku nejsou téměř vidět, ale už druhým rokem vytvoří hustý porost, který lze jen těžko odstranit. Proto se vyplatí preventivně zbavovat keře při každém řezu nebo prostříhávání dozrávajících semen. Šampionem v rozrůstání je bambus. Výběžkaté druhy mohou během několika let ovládnout značnou plochu. Jejich schopnost šířit se kořenovými výběžky (rhizomy) je extrémně silná. Proto si buď do zahrady nevysazujte silně rozrůstající se druhy bambusu, jako je rákosovec (Fargesia), nebo kolem rostliny zapusťte do půdy speciální zábrany proti rozrůstání oddenků.

Nepusťte kořeny do zahrady

Škumpa ocetná (Rhus typhina) patří k dřevinám s nejkrásnějším podzimním zbarvením. Svou schopností vytvářet z kořenových pupenů značné množství mladých rostlin však může zkomplikovat život zejména majitelům menších zahrad. Navíc je těžké proti nim zasáhnout: pokud výběžky odříznete, začnou se v zemi rozvětvovat, takže namísto odstranění jen podpoříte jejich rozrůstání. Proto se vyplatí škumpu pěstovat jen s důkladným ohraničením kořenové oblasti. K tomu se hodí asi 70 cm vysoký a 2 mm silný plastový plát nebo plechový pás stočený do kruhu a zapuštěný do půdy kolem rostliny. Toto vymezení kořenové oblasti je vhodným opatřením i u dalších silně se rozrůstajících rostlin, jako jsou bambusy nebo rakytníky. Průměr kořenové zábrany by neměl být příliš malý, aby rostliny netrpěly nedostatkem vláhy.