Rostliny: Hedera helix - břečťan popínavý (1)

Břečťan se využívá jako vertikální i horizontální architektonický prvek a stále častěji se pěstuje v nádobách. Nespornou předností břečťanu je sytá zeleň, kterou si zachovává po celý rok. Také je velmi nenáročný na stanoviště. Nepotřebuje žádné speciální konstrukce. Libovolně se sám pne po opoře nebo zdi. Také jej můžeme nechat volně porůstat půdu, je spolehlivou půdopokryvnou rostlinou. Dekorativní vzhled doplňuje výborná krycí schopnost.

Břečťan je prastará léčivá rostlina, jeho účinky zmiňuje již Hippocrates v roce 460 př. n. l. Používal se při kašli a zevně proti vším, štěnicím a některým kožním chorobám. Pryskyřice, kterou roní, se ve Středomoří přidávala do kadidlových směsí a hmoty při plombování zubů. Dřevo břečťanu je měkké a porézní, sloužilo na výrobu filtrů pro čištění vína či mléka. Silné kmeny se používaly na dřevorytiny.

Břečťan patřil ke starým posvátným rostlinám, věnce z něj spletené (či jejich zlaté kopie) znázorňovaly manželskou věrnost, slávu, družnost a přátelství. Byl zasvěcen Dionýsovi. První křesťané jej považovali za symbol nesmrtelnosti a věčného života. Hojně porůstal rozmanité zahradní konstrukce v renesančních a barokních zahradách. Stejné využití měl v době secese, kdy treláže s popínavými rostlinami opticky a ideově oddělovaly různé části zahrad.

Břečťany jsou jedovaté pro člověka a domácí zvířata. Otrava bobulemi však není častá, protože jsou hořké a nechutné. Ptákům bobule neškodí.

Břečťan roste v hlubokém stínu i na slunci. Na plném slunci sice přežívá, ale na úpalu má nevzhledné žluté listy. Na půdy není náročný. Ideální pěstební podmínky připomínají lesní podrost. Dobře zakořeněné rostliny snášejí i sucho. Na stanovišti roste desítky, dokonce stovky let. Je otužilý, namrzá jen na exponovaných místech, ale dobře regeneruje. Vysazuje se z kontejnerů po celou vegetaci. Po výsadbě potřebuje řádnou zálivku a zpočátku roste pomalu. Posléze již roste rychle, můžeme jej usměrnit řezem.

Mladé rostliny hnojíme do konce června, pozdější hnojení narušuje vyzrávání výhonů a přezimování. Chorobami a škůdci většinou netrpí, nechutná ani zvěři.

Na suchých a světlých místech jej napadají svilušky a roztočíci, kteří způsobují miniaturní stříbrné tečky na horní straně listu. Z dalších škůdců se můžeme setkat se štítenkou (Aspidotus hederae) a lalokonoscem Otiorhynchus (Brachyrhinus) sulcatus.

Množí se nejsnadněji řízky z polovyzrálých vrcholových výhonů v srpnu a září. V zásadě se dá množit celoročně. Roste i v nádobách nebo na střechách, vyžaduje pouze vhodný substrát a zálivku.