Pěstování citrusů - vůně pomerančů

Nádhernou vůní pomerančů se můžete potěšit nejen pod jižním sluncem. Také světlá zimní zahrada nebo temperovaný skleník poskytují optimální podmínky pro pěstování citrusů.

Odborníci dělí pomeranče na čtyři skupiny: pomeranče Navel, pigmentované (krvavé) pomeranče, obyčejné pomeranče (např. ’Ovale Calabrese’) a cukrové pomeranče bez kyseliny, které se u nás kvůli jejich trochu fádní vůni téměř neprodávají. Chcete-li se dočkat vlastní sklizně, měli byste dodržet několik podmínek. Předně potřebujete velmi světlou zimní zahradu, kde nemrzne, a slunné místo chráněné před větrem pro pěstování v letním období.

K nejlepším patří odrůdy pomerančů Navel bez jadérek. Všechny mají společný znak: pupkovitý výrůstek u místa nasazení stopky pouze s několik centimetrů velkým zakrslým základem druhého plodu. Pomeranče Navel dozrávají dříve než všechny ostatní odrůdy a tvoří největší plody. Pod slupkou se skrývá sladká, šťavnatá a aromatická dužnina. Jednotlivé dílky jsou od sebe odděleny jen tenkou blánou a lze je od sebe snadno odloupnout. Pouze k odšťavňování se pomeranče Navel hodí méně. Při něm se totiž uvolňuje limonin obsažený ve slupkách plodů a tato látka chutná už v malých množstvích hořce. Všechny odrůdy pomerančů Navel vytvoří kvalitní plody jen v subtropickém klimatu za podmínek blízkým mediteránním. Lze proto doporučit trochu zkušeností se snadněji pěstovatelnými odrůdami citrusů.

Krvavé pomeranče krátkodobě tolerují i teploty kolem nuly a daří se jim i ve velkých nádobách. Plody se dají rovněž snadno loupat a výborně chutnají na talíři i jako šťáva. Protože při dělení dílků šťáva trochu vytéká, nehodí se tyto pomeranče třeba ke školní svačině. Typické červené barvivo vytvářejí krvavé pomeranče jen v oblastech, kde teploty v noci výrazně klesají. Nejvíc se zbarvují plody na stinné straně a uvnitř korun stromů. Malé oválné až vejčité plody odrůdy ’Sanguinello’ dozrávají od prosince do března a dlouho drží na větvích. Tak se stromek krvavého pomeranče stane nejnápadnějším bodem světlé zimní zahrady s teplotami 3–15 °C.

Jednoduché pěstitelské pravidlo: čím teplejší je stanoviště, tím více světla byste rostlinám měli poskytnout. V případě pochyb raději snižte teplotu, jinak budou stromky tvořit slabé, nestabilní výhony. V zimní zahradě udržujte kořenový bal jen mírně vlhký a nehnojte.

Citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata) je jediný druh citrusu vhodný do zahrady. Odolnost k zimě si dovezl ze své domoviny, z Himálaje. Na podzim se jeho trojčetné listy zbarví do temně oranžova. Velké bílé květy a žlutooranžové plody vydávají intenzivní citrusovou vůni. Dužnina však obsahuje mnoho jader a šťáva je hořká a velmi kyselá. K jídlu se proto citronečník téměř nehodí. Platí ale za nejlepší podnož pro roubování a také propůjčuje více odolnosti svým partnerům při křížení – mandarinkám, grapefruitům a dalším citlivějším citrusům. Odvážní pěstitelé zkoušejí pěstovat odolné křížence, jako je Citrumelo, celoročně v zahradě; je to ale riskantní. Pokud se rozhodnete pro pěstování v nádobě, nemusíte se bát výkyvů zimního počasí a můžete se těšit na bohatou úrodu.