Radicula: Kořínek klíčící rostliny, který se u nahosemenných a dvouděložných rostlin přeměňuje na kůlový kořen; u jednoděložných zaniká a je nahrazen vedlejšími kořeny.
Rašelina: (1) odumřelé a přeměněné zbytky rašeliníků v jejich přirozených ložiskách (rašeliništích); (2) komerční označení rašeliny nebo slatiny, průmyslově zpracované (drcené, balené, odkyselené), která se používá jako substrát nebo součást substrátů. Je to substrát bohatý na humus.
Rašeliništní rostliny: Rostliny, jejichž přirozeným stanovištěm jsou trvale podmáčená rašeliniště.
Rašelinová náhražka: Různé organické zbytky, např. kokosová vlákna, které se v zahradnictví používají místo pravé rašeliny ke zlepšení půdních podmínek.
Rašelinový květník: Květináč (nebo multiplato) z lisované rašeliny, sloužící předpěstování rostlin, vysazovaných na trvalé místo i s květináčem, který se v zemi rozloží.
Rašelinový záhon: Část zahrady s vysokou vrstvou rašeliny, určená k pěstování rašeliništních rostlin, vyžadujících kyselou půdu.
Remontující: Opakovaně kvetoucí; vedle hlavního období květu vykvétá rostlina později znovu. Výraz používaný zejména u růží a někdy i jahod.
Respirace: Dýchání. Biologický proces, jímž organismy (rostliny) získávají energii rozkladem organických molekul. Tzv. vnější dýchání u rostlin je výměna plynů mezi rostlinou a prostředím (výdej oxidu uhličitého, příjem kyslíku).
Rhizom: Specializovaný, zpravidla horizontálně plazivý, ztlustlý nebo štíhlý podzemní stonek; má funkci zásobního orgánu a na svém vrcholu má obnovovací pupeny, z nichž vyrůstají nadzemní prýty.
Rod (genus): Taxonomická jednotka (kategorie) v systému rostlin mezi čeledí a druhem. Jedná se o skupinu příbuzných druhů se společnými znaky: např. všechny druhy jírovců patří do rodu Aesculus.
Roub: Z ušlechtilé odrůdy odříznutá část prýtu (stonku), která se při štěpování přenese a upevní na podnoži.
Roubování: Metoda vegetativního množení rostlin, štěpování. Způsoby roubování jsou velmi rozmanité, nejčastější je tzv. kopulace (družení), užívané při stejné tloušťce podnože i roubu; při plátkování se slabší roub přikládá z boku na seříznutou silnější podnož; při podobné sestavě – slabý roub, silná podnož – se také roubuje „na kozí nožku“, do rozštěpu, za kůru nebo sedélkováním.
Růžice: Soubor listů, vyrůstajících téměř z jednoho místa na zkráceném stonku (též přízemní listová růžice pampelišky).
Rychlení: Uspíšení nástupu fenologických fází (např. rašení, kvetení) upravením podmínek, obvykle zvýšením teploty, přisvětlováním, nebo naopak stíněním (viz řízená kultura).
Řádky: Rýhy v půdě v pravidelném rozestupu, do nichž se vysévají semena nebo vysazují mladé rostliny.
Řapík: Stopkovitá část listu.
Řízek: Z mateřské rostliny odebraná část (list, výhon, část výhonu, kořen, pupen), z něhož při metodě rozmnožování zvané řízkování vznikne nová rostlina, jež má identické vlastnosti s rostlinou rodičovskou. očkový řízek se odebírá s částí stonku ležící těsno pod očkem nebo s uzlinou; pupenový řízek se skládá z malého kousku stonku s jedním nebo se dvěma páry pupenů nebo listů; listový řízek je odtržený/odstřižený list nebo jeho část; měkký nebo bylinný řízek je část stonku s měkkým, nezdřevnatělým pletivem; polovyzrálý řízek je část stonku, jež se odebírá v létě a jejíž některé partie již začínají dřevnatět; tvrdý (vyzrálý, zimní) řízek se odebírá koncem sezóny a je po celé délce již zdřevnatělý; může mít již opadané listy. Vrcholový neboli terminální řízek je odebraná část stonku s vegetačním vrcholem; kořenový řízek je část polovyzrálého nebo vyzrálého kořene.
Řízená kultura: Pěstování rostlin v umělých podmínkách, simulujících určité podmínky, za nichž rostliny např. vykvétají. Provádí se např. přisvětlováním rostlin, kvetoucích za dlouhého dne, nebo naopak zastiňováním rostlin krátkodenních.
Sadbovač: Tác z květináčkovitými prohlubněmi, lisovaný z různého materiálu, do nichž se přepichují semenáčky rostlin k dalšímu individuálnímu předpěstování sazenic (sadby).
Samoopylení: Opylení vlastním pylem (pyl z prašníků je přenesený na bliznu stejného květu, nebo jiných květů téže rostliny).
Samovýsev: Mladé rostliny, vyrostlé ze semen spontánně uvolněných z mateřské rostliny a rostoucí v jejím bezprostředním okolí.
Sazečka: Malá cibule kuchyňská (předpěstovaná v prvním roce ze semene), používaná k sadbě.
Selekce (též výběr): Přirozený nebo umělý výběr rostlin na základě určitých zvolených znaků nebo vlastností. Může být kladná (pozitivní, vybírají se rostliny s přítomností znaku) nebo záporná (negativní selekce), při níž se nevhodné rostliny vyřazují z dalšího šlechtění a pěstování.
Semenáč: (1) mladá rostlina vzniklá z vyklíčeného semene v první fázi vývoje (často se užívá zdrobnělý výraz semenáček); (2) ve šlechtitelství nepojmenovaná rostlina vzniklá při křížení (hybridizaci) např. jako mezistupeň při záměrném šlechtění nebo vyhledávání nových odrůd.
Semeník: Spodní dutá část pestíku obsahující vajíčka.
Semeno: Rozmnožovací částice rostliny, jež vznikla pohlavní cestou z oplozeného vajíčka; obsahuje odpočívající zárodek (embryo), z něhož se může vyvinout nová rostlina, osemení a někdy i živné pletivo.
Sepalum viz kalich
Série: Skupina odrůd (např. letniček), které mají většinu vlastností společných, ale liší se jen jedním znakem (např. barvou květů). Distribuují se buď pod jednotlivými barvami, nebo jako směsi.
Skarifikace: Mechanické (někdy i chemické) narušení osemení tak, aby se snáze dostala voda k semeni a vyvolalo se klíčení.
Skleník: Budova se střechou i s bočními stěnami propouštějícími světlo (nejčastěji ze skla, dnes i z plastů, jako karbonát, plexisklo atd.), v níž nalézají rostliny optimální podmínky pro svůj růst. Zpravidla se rozlišují tzv. studené skleníky (nevytápěné nebo jen izolované, k přezimování zimovzdorných přenosných rostlin), chladné temperované skleníky (částečně vytápěné, s teplotou neklesající pod + 2 °C, temperované nebo subtropické skleníky s nejnižší teplotou + 7 °C a tropické, teplé, vytápěné skleníky s nejnižší teplotou + 18 °C.
Slatina: (1) místo s vysokou hladinou podzemní vody nebo trvale podmáčené, s charakteristickou květenou, složenou převážně z ostřic a jiných mokřadních rostlin; (2) komerční název pro tzv. bílou rašelinu, složenou většinou z organických zbytků jiných mokřadních rostlin než rašeliníku, ale užívanou v zahradnictví jako substrát.
Sloupek čnělek: Sloupkovitý útvar v květech některých rostlin, vzniklý srůstem čnělek – např. u některých planých růží, u vlčího bobu apod.
Složnokvěté: Starší název pro čeleď hvězdnicovitých rostlin (Asteraceae).
Smíšené kultury: Vedle sebe vysazované rostliny různého druhu a odrůdy, o nichž se ví, že mají příznivý vliv na své sousedy nebo že zabraňují šíření chorob a škůdců a zlepšují či podporují růst.
Solitéra: Nápadná, jednotlivě vysazená rostlina, zpravidla keř nebo strom, který bývá na exponovaném místě středem pozornosti.
Sorta viz odrůda
Souplodí: Soubor plodů, vzniklý z jediného květu (např. jahoda).
Spála růžovitých: Bakteriální choroba, napadající květy, záhy potom výhony, větévky a listy, které odumírají.
Sphagnum (čti sfagnum): Vědecký rodový název rašeliníku; komerční označení surové mladé rašeliny nebo hmoty rašeliníku užívané např. při pěstování orchidejí.
Spora viz výtrus
Sporangium viz výtrusnice
Sport: Zahradnický (genetický) odborný výraz pro náhlou mutaci, vyvolanou záměrně nebo vzniklou spontánní genetickou změnou; květy mají např. náhle jinou barvu, stonek jiné znaky než původní mateřská rostlina.
Srostlý (list): Dva vstřícné listy jsou svými bázemi srostlé, takže vytvářejí jakoby jediný listový orgán.
Stálezelené rostliny: Rostliny, jejichž listy zůstávají zelené na rostlině i v období klidu a po více let. Setrvají-li listy na rostlině jen během zimy a pak opadávají, nazývají se takové rostliny poloopadavé.
Stéblo: Charakteristicky utvářený stonek trav; zpravidla je dutý, v uzlinách (kolénkách) je plný, což jeho stavbu zpevňuje. Z kolének vyrůstají listy, jejichž pochvy často obklopují stéblo. Sterilní: (1) neplodný, tj. nekvetoucí, případně nepřinášející životaschopná semena (opak: fertilní); (2) květy bez funkčních prašníků nebo pestíků nebo obou (např. okrajové květy v květenství některých hortenzií); (3) substrát bez patogenních zárodků.
Stolon (výběžek): Vodorovně se šířící/rostoucí stonek; zakořeňuje na konci a vytváří novou rostlinu; často zaměňovaný s kořenovými výběžky.
Stonek: Většinou nadzemní článkovaná část rostliny; nese listy, květy a plody.
Stonková hlíza: Hlízovitě ztlustlý stonek nebo jeho báze (např. u mečíku).
Stopka: (1) obecný výraz pro úzkou část rostlinného orgánu (řapíku, květní stopky, stopkaté žlázky apod.). Nechybí (2) ???
Stratifikace: Uložení semen ve vrstvách, např. do vlhkého písku, a jejich uložení v chladu, nebo naopak v teple, aby se přerušil klíční odpočinek a podpořilo se klíčení.
Strboul: Hroznovité květenství se zkráceným vřetenem a přisedlými květy (jetel).
Strom: Dřevina s rozlišeným kmenem a korunou.
Stromková růže: Růže, jejíž ušlechtilá odrůda je naočkována na vysokém kmínku (nejméně 80 cm nad povrchem půdy).
Struk: Zaškrcovaný suchý plod, rozpadávající se na jednosemenné dílky.
Středně těžká půda: Půda nacházející se svou strukturou mezi těžkou a lehkou půdou (viz též Hlinitá půda).
Střední žebro: Nejdůležitější, zpravidla centrální žilka v listu.
Střepy keramické: Roztlučené zbytky starších květináčů, jimiž se zakryje odtokový otvor na dně nového květníku před výsadbou rostliny.
Střídavě postavené (listy na stonku, větve apod.): Vzájemně v nestejné výši vyrůstající jednotlivé listy apod. na protilehlých stranách stonku; vyrůstají většinou ve zřetelné spirále.
Studené pařeniště viz pařeniště
Studený skleník viz skleník; slouží k přezimování jižních rostlin.
Stvol: Bezlistý nerozvětvený stonek nesoucí květ nebo květenství (pampeliška).
Substrát (též zemina): Kompost, směs zemin nebo jiného materiálu, v němž se rostliny pěstují, do nějž se vysévají, kde se vegetativně množí nebo předpěstovávají.
Sukulent: Rostlina s dužnatými, masitými stonky nebo listy, jež slouží k zadržení vody (např. kaktusy, netřesky).
Suť, suťovisko: Svah s úlomky navětrané horniny; v zahradě se tak označují určité partie tzv. kamenitých záhonů, na nichž se pěstují alpinské rostliny vyžadující dobrou drenáž.
Svilušky: Drobní saví roztoči, škodící zejména na listech rostlin tak, že listy vadnou a opadávají.
Sympodiální: Typ větvení, kdy postranní větev přerůstá hlavní stonek, pokračuje ve směru jeho růstu; hlavní stonek se odklání do strany a přináší květenství nebo odumírá.
Systémové/systemické: Hnojivo či pesticid, jenž se např. se zálivkovou vodou dostává do pletiv rostliny, kterou hubí (herbicid), nebo hubí patogenní organismy škodící rostlině.
Šešulka viz šešule; podobný plod, ale jeho délka činí nejvýše trojnásobek šířky.
Šešule: Suchý pukavý plod, otevírající se dvěma chlopněmi, nejméně třikrát delší než široký, rozdělený blanitou přepážkou. Typický plod brukvovitých rostlin.
Šiška / šištice: Hustý klas složený z přisedlých reprodukčních orgánů s podpůrnými listeny u některých, zvláště nahosemenných rostlin. U jehličnanů samičí šištice dřevnatí a vytváří pro druh charakteristický „plod“, šišku.
Špalír: Opěrná konstrukce pro pnoucí či vzpěrné rostliny nebo ovocné stěny, skládající se z opěrných kůlů, mezi nimiž jsou nataženy vodorovné dráty nebo umístěny latě, k nimž se pěstované rostliny vyvazují.
Štěpování: Stará metoda vegetativního množení rostlin, při níž se část ušlechtilé rostliny (odrůdy), tzv. štěp, přenese na vhodnou podnož. Nejběžnější je tzv. očkování nebo roubování.
Štítovitý list: List, jehož řapík je nasazen uprostřed spodní strany čepele, někdy i mírně mimo střed (např. u lichořeřišnice).
Šupina: Redukovaný nebo přeměněný list.
Ukázka části textu textu z knihy Zahradní rostliny - 500 nejkrásnějších druhů, Annette Timmermann
Nakladatelství Rebo Productions CZ, www.rebo.cz
Nakladatelství Rebo Productions CZ, www.rebo.cz
