Řez živých plotů

Živé ploty v zahradě mohou mít různou podobu. Živé ploty mohou být založeny jako zcela neproniknutelné, ve formě plotů stříhaných do pravidelného tvaru. Mohou mít však také volnější tvar, a to ve formě volně rostoucího keřového pásu. Mohou být zároveň vysázeny i jako ploty kvetoucí. Frekvence a pravidelnost tvarování závisí na způsobu založení i na funkci živého plotu. Volba nejvhodnějšího řezu přitom závisí především na intenzitě růstu zvoleného druhu nebo kultivaru keře.

Živý plot, jehož účelem je oddělení vlastního pozemku nebo jednotlivých prostorů v zahradě, by měl být hustý a stříhaný do pravidelného tvaru. Při tvarování je třeba dbát na zásadu, že plot má být vždy nahoře o něco užší nežli dole. Nezáleží přitom na tom, zda je vrchol tvarovaného živého plotu plochý nebo zaoblený. Důvody pro to, aby základna plotu byla širší než jeho vrchol, jsou dva. K nejspodnějším listům živého plotu se v tomto případě dostane víc světla, osluněné listy tedy nemají tendenci opadávat, jak by tomu bylo v případě jejich zastínění. Druhým důvodem pro tento způsob tvarování je, že na užší ploše vrcholu plotu se udrží v zimě méně sněhu, plot nemá tendenci se vyklánět a „rozpadávat“. Tuto zásadu řezu je důležité dodržet hlavně u světlomilných jehličnatých dřevin, jako je modřín opadavý (Larix decidua), smrk obecný (Picea abies) nebo zerav západní (Thuja occidentalis), ale také u světlomilných listnatých keřů. Stínomilné dřeviny jako například tis červený (Taxus baccata) nebo habr obecný (Carpinus betulus) umožňují i pěstování poměrně vysokých živých plotů, u nichž je řez veden svisle.

Keře, které mají velké pevné listy, jako například Prunus laurocerassus, je vhodné stříhat ručními zahradními nůžkami. Ostatní keře s drobnějšími listy se stříhají jak ručními, tak elektrickými nůžkami na živé ploty. Při vlastním tvarování plotu je vhodné si podél horní strany plotu napnout šňůru. Tím docílíme pravidelného řezu horní části plotu. V okolí plotu je potom vhodné si rozložit fólii nebo plachtu tak, aby došlo k zachycení odstřihnutých větviček. Ty pak můžeme velmi snadno ve fólii nebo plachtě odnést a následně zkompostovat.

Mnohé z používaných keřů můžeme tvarovat od časného jara až do vrcholu léta. Můžeme je stříhat i vícekrát za sezónu, podle toho, jak jsme nároční na rovinnost tvarování a pravidelnost našeho plotu. Při pozdním řezu však vzniká riziko, že mladé výhonky budou poškozeny brzkým podzimním nebo zimním mrazem.

Pokud se objeví v našem vzrostlém živém plotě volné místo, můžeme sousední větvičku nasměrovat pomocí drátu do volné mezery, případně můžeme sousední větve zaplést. Tím dojde k budoucímu vyplnění mezery a zdárnému zárůstu plotu do jednolité zelené stěny.

Po provedeném řezu je vždy potřebné doplnit živiny hnojením, protože každým řezem je rostlina částečně zbavena olistění, tedy organické zelené hmoty. Rostlina se po řezu snaží vytvořit novou zelenou hmotu, k tomu ale potřebuje velké množství živin přítomných v půdě. Pro doplnění potřebných živin je vhodné použít především chlévský hnůj, kompost nebo jiná organická hnojiva. Potřebná intenzita hnojení je závislá na frekvenci střihu živého plotu, vhodné je hnojit jednou až dvakrát ročně. To se velmi kladně projeví na zdravotní kondici živého plotu a tím i na jeho vzhledu.