Vždyzelené rostliny pro zimní čas (1)

Zimní období na zahradě považujeme zpravidla za dobu, kdy je vše zazimováno a zahrada „spí“. Pokud vegetaci nezdobí čepice bílého sněhu neočekáváme ani, že bude zajímavá.. Může to být pravda pouze v případě, že jsme si ji nešikovně založili. I zimní období má své kouzlo a k němu mohou přispět četné okrasné dřeviny.

Mnohé druhy mají například barevnou kůru. Mezi červenokoré patří některé javory (Acer japonicum, A. palmatum), svída (Cornus alba, C. sanquinea), vrba (Salix erythroflexuosa). Žlutou kůru mají zlatice (Forsythia intermedia) nebo vrby (Salix alba ´Vitellina´ a ´Tristis´). Vynechejme v tomto článku rozsáhlou skupinu jehličnanů, jejichž celoroční dekorativní hodnota je nesporná a podívejme se na některé vždyzelené dřeviny

K běžně pěstovaným a poměrně odolným patří severoamerická mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Jedná se o keř dorůstající výšky přibližně jednoho metru. Má lesklé, lichozpeřené, tmavozelené listy s ostnitým zoubkováním na okraji. V našich podmínkách je nejčastěji pěstovanou neopadavou dřevinou. Používá se především do podrostu a jako výplň mezi ostatními dřevinami. Můžeme ji vysadit i do skalky nebo z ní vytvořit nízký, volně rostoucí plot.

Mezi neopadavými dřevinami bychom neměli vynechat pěnišníky (Rhododendron) i když jejich hlavní dekorativní funkce je ve květech. Nekvetoucí působí poněkud strnule.

Mezi oblíbenými a často pěstovanými dřišťály (Berberis) najdeme i stálezelené druhy. Jedním z nich je dřišťál Juliin (Berberis julianae), který dorůstá výšky do dvou metrů a patří k nejrozšířenějším. Kopinaté lesklé listy jsou dlouhé až deset centimetrů. Někdy se mohou na podzim zbarvovat do červena. Dále můžeme jmenovat méně často pěstované dřišťál bělolistý (B. candidula) a dřišťál bradavičnatý (B. verruculosa) a ještě některé další. Většina stálezelených dřišťálů pochází z Číny. Pro dobrý růst potřebují propustnou půdu a mírný polostín. Na zimu nastýláme ke kořenům.