Národní přírodní rezervace Boubínský prales
Národní přírodní rezervace Boubínský prales patří k nejstarším rezervacím v Čechách. Vyhlásil ji v roce 1858 majitel panství asi na 155 ha. Dříve však v oblasti Boubína rostlo asi 1 500 ha původních pralesů. V současné době rezervace zahrnuje nejen původní prales, ale i navazující pralesovité zbytky a staré smrčiny v povodí Kapelského potoka a na vrcholu Boubína.

Současná rozloha rezevace je 677 ha, původní prales v oplocené části má však rozlohu jen 47 ha.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava.

Národní přírodní rezervace Boubínský prales

Co je to vlastně prales?

Prales je:
- les, ve kterém stromy, rostliny, houby a živočichové žijí neovlivňovány člověkem (např. stromy nikdo nekácí, rostliny nikdo netrhá či houby nikdo nesbírá)
- v celé střední Evropě lze počítat mezi pralesy i lesní porosty, ve kterých sice kdysi člověk kácel několik stromů, ale svým zásahem přímo nezměnil celý ekosystém
- může být rovněž člověkem ovlivňován nepřímo či zprostředkovaně (mohou se zde projevit určitě klimatické změny či znečištění ovzduší)
- prales může být zasažen nejrůznějšími kalamitami (např. škůdci, vichřicí či požárem), ale ze všech těchto jevů se dokáže znovu zrodit, např. ze zásob semen

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Národní přírodní rezervace Boubínský prales
Boubínské jezírko bylo vybudováno v roce 1836 a sloužilo jako umělá nádrž pro plavení dřeva. Nachází se v nadmořské výšce 920 m. Rozloha jezírka je 0,37 ha. Největší hloubka jezírka je u výpusti a dosahuje okolo 4 m. Na spodní části hráze je velice dobře patrná úprava toku, tj. vyložená dna i boku koryta kameny či kamennými deskami. Boubínské jezírko je napájenoKaplickým potokem, jehož tok byl od nádrže upraven pro plavbu jako plavební kanál.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Národní přírodní rezervace Boubínský prales
Vidlicový smrk
Vidlicový smrk rostl v pralesovitém zbytku mezi jezírkem a lesní cestou v nadmořské výšce 1 000 m. Strom odumřel v roce 2004 a následně byl poražen na jaře v roce 2005. Hlavní příčinou odumření tohoto stromu bylo dlouholeté napadení tesaříkem, jehož larvy poškozovaly dřevo.

Smrk byl vysoký 53,8 m a věk tohoto stromu byl asi 350 let. Průměr kmene 1,3 m nad terénem dosahoval 142,4 cm a obvod činil 446 cm.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Národní přírodní rezervace Boubínský prales
Velice pozoruhodným jevem v pralesních porostech jsou tzv. chůdové kořeny.

Chůdové kořeny jsou zcela zajímavým jevem, ale i rovněž velice názornou ukázkou přirozené obnovy pralesních porostů, do jejichž vývoje nezasahuje člověk.

Jak vlastně vznikly chůdové kořeny?

Mladé semenáčky smrku nalézají v pralese nejideálnější podmínky pro růst zejména na padlých trouchnivých kmenech.
Na těchto místech mají hlavně:
- více světla a tepla
- větší možnost úživnosti
- snadnější možnost úniku před zástinem
- možnost rychlejšího odtání sněhu
- ochranu před proudy vod z jarního tání

Jak se ležící kmen rozpadá, kořeny mladého smrku jim prorůstají až dosáhnou země a pevně zakoření. Po 50 až 100 letech rozpadající se kmen ležícího stromu zcela zmizí a nový smrk pak stojí na vysoko zdvižených kořenech.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Národní přírodní rezervaci Boubínský prales

Dřevokazné houby
Dřevokazné houby rozkládají dřevo padlých i živých stromů a jsou velice významným a typickým znakem pralesních porostů.

Mezi základní a nejhojnější zástupce patří:
Troudnatec kopytovitý ( Fomes fomentarius), který roste na buku, dále pak troudnatec pásovaný ( Fomitopsis pinicola), jež roste na smrku a ohňovec Hartigův ( Phellinus hartigii), který osidluje jedli.


Mezi další zástupce patří:

Outkovka rumělková ( Pycnoporus cinnabarinus)
- roste hlavně na větvích listnatých stromů, které již leží na zemi (např.  třešeň, bříza nebo buk)

Voskovička citrónová ( Bisporella citrina)
- roste na odumřelých kmenech větvích buků a jiných listnatých stromů

Korálovec jedlový ( Hericium flagellum)
- roste velice vzácně na mrtvých kmenech jedlí nebo zcela výjimečně na kmenech smrku

Houžovec hlemýžďovitý ( Lentinellus cochleatus)
- vyskytuje se hlavně na jehličnatých stromech, vzácně pak na pařezech dubů a buků

Mozkovka rosolovitá ( Ascotremella faginea)
- jde o poměrně ohrožený druh, který se vyskytuje na mrtvých kmenech a větvích buků a jilmů

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Národní přírodní rezervace Boubínský prales
Rostliny pralesa
Boubínský prales je pozůstatkem květnatým bučin, které kdysi pokrývaly největší plochy Šumavy v nadmořských výškách od 500 do 1 000 m.

Na vlhčích místech pralesa lze nalézt jedlové smrčiny s poměrně bohatými podrosty, kde roste devětsil bílý ( Petasites albus). Do údolí pak sestupují smrčiny s výskytem podbělice alpské ( Homogyne alpina) jež roste na nivách v horských oblastech. Na sušších svazích jsou pak nejrozšířenější jedlobukové smrčiny s bohatým výskytem bylin a kapradin, zejména se zde vyskytuje kyčelnice devítilistá ( Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice cibulkonosná ( Dentaria bulbifera), vraní oko čtyřlisté ( Paris quadrifolia), žindava evropská ( Sanicula europaea), mařinka vonná ( Asperula odorata) či rozrazil horský ( Veronica montana).

Z kapradin zde lze nalézt např. bukovinec osladičovitý ( Phegopteris connectilis) či bukovinec kapraďovitý ( Gymnocarpium dryopteris).

Mezi další zástupce patří např.
Dřípatka horská ( Soldanella montana), která je nezaměnitelná svými fialovými střapatými kvítky a kterou lze spatřit koncem dubna a počátkem května v šumavských lesích. Po zbytek roku tuto rostlinu prozrazují zelené přízemní listy podkovovitého tvaru.
Ve stejné době jako dřípatka kvete i blatouch bahenní ( Caltha palustris), jež se hojně vyskytuje kolem horských potůčků a v mokřinách.
K vzácnějším druhům šumavské květeny patří bezesporu také mléčivec alpský ( Cicerbita alpina), který roste hlavně ve stinných lesích na Špičáku, dále pak kolem Modravy a Kvildy.
Provazovka ( Usnea) patří k bioindikátorům čistoty ovzduší. V 80 letech 20. století ze Šumavy téměř vymizela. V současné době však díky odsíření uhelných elektráren dochází k jejímu návratu.
Na mnoho šumavských mokřinách se objevuje také rašeliník ( Sphagnum), který nad mokřinami a prameništi tvoří polštáře tmavého humusu - tzv. rašeliny.
V Bubínském pralese roste plavuň pučivá ( Lycopodium annotinum), která roste hojně v bučinách a smrčinách.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava

Národní přírodní rezervace Boubínský prales
Hlavní dřeviny
Mezi hlavní dřeviny patří smrk ztepilý ( Picea abies), který původně v rezervaci dosahoval podílu od 50 do 70 %, Dnes zaujímá něco okolo 50%. Nad hranicí 1 200 m. n. m. tvoří přirozené porosty právě smrk.
V podrostu se začíná objevovat také buk lesní ( Fagus sylvatica), který v polovině 19. století tvořil podrost původního pralesa. V současné době svou početností dostihuje smrk a v podrostu se stává hlavní dřevinou.
Jedle bělokorá ( Abies alba) byla dříve hlavní dřevinou společně se smrkem, v současné době však její podíl významně klesl pod 5 %, díky vymírání v druhé polovině 20. století. Od konce 20. stol se však znovu začíná objevovat v přirozené obnově.

Zdroj: Informační brožury NP Šumava