R. H. Lawson, Beltsville, USA
HOUBOVÉ CHOROBY Z PŮDY
Choroby cibulí, kořenů a lodyh způsobené houbami Fusarium oxysporum, Cylindrocarpon radicola, Rhizoctonia solani, Pythium spp. a Phytophthora spp. byly nejvíce studovány u Lilium longiflorum (Linderman, 1985). Tyto choroby se vyskytují také u asijských a orientálních hybridů. Na šupinách cibulí a kořenech lilií často způsobují namodralou až nahnědlou změnu barvy. Hnilobu kořenů lilií může způsobit 5 různých druhů hub. Fusarium oxysporum f. sp. lilii je přenášeno cibulemi a může neomezeně přežívat v půdě. Častým příznakem je žloutnutí listů během vegetačního období. Nejedná se o vadnutí způsobené infekcí cévních svazků, ale o hnilobu korových pletiv kořenů. Choroba se nejčastěji projevuje v chladných vlhkých půdách šedou barvou kořenů lilií, ze kterých se šíří do podpučí a do šupin. Pokračování choroby způsobuje odpadání šupin od báze cibule. Fusarium může také způsobit infekci lodyhy. Přesné určení druhu Fusarium oxysporum f. sp. lilii je možné stanovením specifického fragmentu DNA houby pomocí PCR (Kao et al., 2002). Některé asijské hybridy se vyznačují vysokou rezistencí k fuzáriu a LMoV (Shahin et al., 2009).
Cibule L. longiflorum, které jsou při sklizni spíš žluté než bílé, mohou být infikovány houbou Rhizoctonia solani. Žloutnutí ale může být také způsobeno prorůstáním houby rodu Fusarium do povrchových buněk šupin. Několik dalších houbových chorob, jako jsou Colletotrichum lilii a Cylindrocarpon radicola, se může přidružit k těmto chorobám.
Hniloba lodyh L. longiflorum byla popsána jako choroba způsobená houbou Rhizoctonia solani (McWhorter, 1945). Typickými příznaky jsou hnědé mělké a suché nekrotické plošky, které mají jen malý vliv na růst rostlin. Oproti tomu, “rakovinou lodyh“ byla pojmenována infekce způsobená Rhizoctonia tuliparum. Hniloba lodyh se liší od rakoviny tím, že se jedná o měkkou hnilobu tkání stonku. Hniloba lodyh způsobuje žloutnutí rostlin ve stadiu listové růžice. Choroba byla pozorována pouze u lilií pěstovaných na pozemcích po tulipánech. Léze na lodyhách způsobuje komplex půdních hub F. oxysporum, Cylindrocarpon, a někdy také bakterií Pseudomonas. Příznaky mohou být od žlutých nekrotických lézí na podzemní části lodyhy až po hluboké obvodové léze v místě vyrůstání lodyhy z cibule (Linderman, 1985).
Sklerotiniová hniloba způsobená houbou Sclerotium rolfsii je provázena křídovitou nebo sýrovitou hnilobou s bílými vlákny podhoubí. Příznaky u polních kultur jsou patrné za horkého a vlhkého počasí jako nekrotické skvrny. Dobře viditelným znakem choroby jsou sklerocia (tmavé hlízky; pozn. překl.) na kořenech a cibulích nebo na lodyze v úrovni povrchu půdy (Linderman, 1985). Na pacifickém severozápadě USA se v chladných oblastech vyskytují korunová hniloba způsobená Sclerotium delphinii a šedá hniloba cibulí způsobená Rhizoctonia tuliparum. Proti nim se aplikuje do půdy PCNB (pentachloronitrobenzen, přípravek Terraclor) (Chastagner, 2002).
Máčení cibulí ve vodní suspenzi PCNB se používá při ošetření cibulí proti půdním houbovým chorobám. Ačkoli můžeme použít různé fungicidy, často působí jen na omezený okruh chorob (Linderman, 1985). Stále více se používá oxid chloričitý (ClO2) vhodný také pro dezinfekci pitné vody. Někteří pěstitelé na severozápadě USA jím nahrazují formaldehyd (který je karcinogenní; pozn. překl.), aby zabránili šíření fuzariové bazální hniloby v půdě (Chastagner, 2005). Použití ClO2 je ještě otázkou výzkumu.
Choroby lilií 06 Houbové choroby z půdy
