Novým liliářům - Ing. Zdeněk Seidl
3) Rozdělení zahradních lilií

Botanické druhy lilií vyžadují specifické podmínky pro pěstování, proto se jen některé z nich uplatňují jako zahradní lilie.

Jako zahradní lilie se nejčastěji pěstují kultivary vzniklé původně křížením botanických druhů, později křížením kultivarů mezi sebou. V praxi se ujalo a stále se používá rozdělení lilií do skupin, které před léty navrhl jeden z nejznámějších amerických šlechtitelů a komerčních pěstitelů pan Jan de Graaff. Tento systém je velice užitečnou praktickou pomůckou pro pěstování lilií. Každá skupina odrůd podle svého původu, resp. podle původu jejich rodičů nebo prarodičů, vyžaduje obdobné podmínky pro pěstování, jaké jsou na stanovištích, odkud jejich předci pocházejí.

Lilie se rozdělují do následujících zahradních skupin:

I. Asijské hybridy (asiatky).
Lilium - lilie - asijské nízké lilie

Lilium - lilie - asijské nízké lilie


II. Martagon hybridy (eurasiatky).

III. Candidum hybridy.

IV. Americké hybridy.

V. Longiflorum hybridy.

VI. Trubkovité a orleánské hybridy (čínské hybridy, číňanky, aureliany).

VII. Orientální hybridy.

VIII. Ostatní hybridy.

IX. Botanické druhy.

Skupina I. Asijské hybridy neboli asiatky

Jsou to odrůdy pocházející z prokřížení několika desítek botanických druhů lilií rostoucích v mírném pásmu severní polokoule na území Evropy a Asie. Jedná se o skupinu lilií, které se většinou pěstují bez velkých problémů. Do této skupiny patří největší počet kultivarů.

Podle postavení květů se dělí do podskupin:

Ia  lilie se vzpřímenými květy,

Ib lilie s květy do stran (s vybočenými květy),

Ic  lilie s převislými (nícími) květy.

Podrobnější třídění ještě popisuje dalším písmenem tvar květů (nálevkovitý, miskovitý, turbánkovitý apod.). Tyto jemnosti možná zbytečně celé třídění komplikují, takže se v běžném životě ani moc neujaly a příliš se nepoužívají.

Lilie podskupiny Ia se používají pro masovou produkci řezaných květin v květinářských firmách. Lodyhy Ia se totiž dobře balí a přepravují, protože je malé riziko poškození květních pupenů.

Lilie ostatních podskupin jsou spíše k použití jako zahradní květiny.

Asiatky mají střídavě olistěné lodyhy a různě stavěná soukvětí.

Skupina II. Martagon hybridy nebo eurasiatky

Tyto lilie vznikly křížením skupiny botanických lilií příbuzných s lilií zlatohlavou (L. martagon), kterou známe z naší přírody. Tyto lilie mají listy umístěné na lodyze v přeslenech a kvetou drobnějšími turbánkovitými květy. Příliš příjemně nevoní. Jsou to zahradní květiny vhodné i do přírodních partií zahrady.

Skupina III. Candidum hybridy

Skupina je odvozena od lilie bělostné (Lilium candidum), která roste na Blízkém Východě a známe ji jako biblický symbol nevinnosti. Hybridy by se daly spočítat na prstech jedné ruky a pro pěstování v zahradách nejsou dost odolné.

Kdysi byly v každé vesnické zahrádce bohatě narostlé trsy lilie bělostné. Pak, v období kyselých dešťů, tyto rostliny uhnily. Dnes se dají koupit poměrně drahé cibule této lilie, které už zase začínají v zahradách normálně růst, takže se snad naše životní prostředí trochu zlepšilo.

Tyto lilie mají přízemní růžici listů, která raší už v září, přes zimu zůstává ve vegetaci a příští rok z ní vyraší jedna, postupně při dělení cibule i několik lodyh.

Skupina IV. Americké hybridy

Jsou to lilie odvozené od botanických druhů lilií, které rostou v Severní Americe. Jde spíše o hajní rostliny vhodné do přírodních partií nebo pro jejich pestře vybarvené turbánky i pro solitérní použití. Na rozdíl od ostatních lilií jsou pro ně typické rhizomové cibule (trs cibulí zůstává srostlý). Proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost ošetření oddělených cibulí při jejich rozsazování nebo přesazování.

Obdobně jako martagon hybridy mají i americké hybridy listy na lodyze rozmístěné v přeslenech. Vytvářejí vyšší lodyhy s výrazně zbarvenými turbany většinou doplněné skvrnami kontrastních barev.

Skupina V. Longiflorum hybridy

Patří sem kultivary odvozené od lilie dlouhokvěté (L. longiflorum), která není pro pěstování v zahradě zcela ideální květinou. To se týká i jejího potomstva.

Jsou to skleníkové květiny, které jsou významné v produkci řezaných květů v květinářských firmách. V Americe se přirychlují v hrncích jako ozdoba stolů na Velikonoce (Eastern Lily).

Skupina VI. Trubkovité a orleánské hybridy (čínské hybridy, číňanky, aureliany)

Je to další významná skupina lilií pro zahrady. Lilie jsou vyšlechtěny z botanických druhů, které rostou ve vnitrozemí Číny často v hornatých oblastech. Proto jsou relativně odolné. Jediný problém jim mohou přivodit pozdní jarní mrazíky. Z jejich rodičů se často pěstuje lilie královská (L. regale) a Lilium henryi.

Podle postavení a tvarů květů se dělí na podskupiny:

VIa lilie s trubkovitými květy,

VIb lilie s miskovitými květy do stran (s vybočenými květy),

VIc lilie s převislými květy,

VId lilie s turbánkovitými a hvězdicovitými květy.

Lodyhy jsou střídavě olistěny. Šířka listů závisí na jejich původu. Na stanovištích s vyšší úrovní UV záření bývají užší listy. Díky svým horským předkům se některé lodyhy ohýbají jakoby dolů ze svahu, zejména u skupiny VId, kde je silný vliv L. henryi.

Paleta barev je trochu hubenější než např. u asijských hybridů. Jsou zde však jiné specifické barevné znaky (různé barvy kresby hvězdic v hrdle) nebo tvarové znaky (papily na okvětních lístcích). Tyto lilie dorůstají do výšky až 200 cm      a poměrně silně voní, někdy až příliš. To omezuje jejich využití v interiéru, ale mnohdy je vůně velice pozitivní v otevřených prostorách na zahradě.

Mnohé z kultivarů mají výrazně solitérní charakter. Nižší kultivary (kolem 100 cm) jsou určitě vhodné do trvalkových záhonů.

Skupina VII. Orientální hybridy (orientálky)

Kultivary ze skupiny orientálních hybridů jsou po desetiletí v centru pozornosti komerčních pěstitelů, kteří produkují řezané květiny.

Zároveň však dráždí pozornost liliářů, protože snad každý z nás zkusil pěstovat orientálky a po čase o ně přišel. Kdo by ale odolal jejich exotickým květům a jejich barvám… Pojem „orientální“ není jenom označením původu jejich rodičů z tichomořské oblasti dálněvýchodní Asie, ale je i synonymem slova „exotický.“

Kdysi jsem v literatuře zachytil informaci (omlouvám se, ale už si nevybavuji zdroj), že se na Plzeňsku v jedné lokalitě s žulovým podložím dařilo po desetiletí pěstovat jednoho z rodičů této skupiny, a to Lilium speciosum.

Někteří liliáři pěstují orientálky jako jiné cibuloviny, které vyžadují ochranu před mrazem nebo zimním vlhkem. Na podzim cibule vyberou, přes zimu je uloží při nízkých teplotách a na jaře zase vysadí. Druhý způsob pěstování orientálek na zahradě spočívá v tom, že se pěstují podobně jako letničky.      V prodejnách pro zahrádkáře se totiž cibule orientálek běžně prodávají jako zahradní květiny bez upozornění na rizika spojená s jejich pěstováním (kšeft je kšeft – slovo obchod se mi tady zdá příliš mírné).

Pro milovníky lilií je tato skupina vhodná k pěstování jako mobilní zeleň, zejména tam, kde je k dispozici chladnější zimní zahrada nebo zakrytý balkón.

Skupina VIII. Ostatní hybridy

Původně byly v této skupině kultivary, které se nedaly nikam zařadit. Patřily sem i lilie vzniklé z křížení různých sekcí mezi sebou. Byly to vzácné náhody, kdy se podařilo překonat přírodní bariéry, které takovému, v přírodě nežádoucímu křížení brání. Jedním z nejslavnějších hybridů tohoto typu je odrůda ‚Black Beauty‘, uvedená na trh již v roce 1957, vyšlechtěná panem Leslie Woodriffem v USA. Vznikla křížením L. speciosum var. rubrum X L. henryi – první lilie je rodičem některých orientálek (O), druhá číňanek, resp. trubek (anglicky trumpet – T).

V devadesátých letech minulého století se podařilo genetickým inženýrům překonat tyto přírodní bariéry při křížení různých sekcí lilií mezi sebou a postupně začaly vznikat nové skupiny zahradních lilií. Pokud nebereme v úvahu předchozí nahodilé úspěšné pokusy, tak první početnou skupinu nových kultivarů vzniklou systematickým šlechtěním tvořily křížence L. longiflorum (L) s asijskými hybridy (A).

V dnešní době do této skupiny patří následující podskupiny mezisekčních hybridů:

AO hybridy – asiatky X orientálky;

AT hybridy – asiatky X trubky;

LA hybridy – longiflorum hybridy X asijské hybridy;

LO hybridy – longiflorum h. X orientálky;

LT hybridy – longiflorum h. X trubky;

OA hybridy – orientálky X asiatky;

OT hybridy (orienpety) –  orientálky X trubky.

Dá se konstatovat, že impulsem pro zadání této práce genetickým inženýrům bylo budoucí komerční využití k řezu, včetně termínování kvetení. Na tom se vydělává násobně více peněz než za prodej cibulek pro zahradní využití lilií. Naštěstí ale vedlejším produktem vytvoření všech těchto nových podskupin je mnoho kultivarů, které najdou uplatnění i v zahradách, spolu s otevřením zcela nových možností uplatnění lilií.

První takovou revolucí byly LA-hybridy (dnes bychom mohli hovořit i o skupině AL-hybridů, vzniklé reciprokým křížením – toto označení ale nezdomácnělo), které jsou robustnější než asiatky, proto se na ně mnoho liliářů okamžitě vrhlo. Po několika letech jejich pěstování se bohužel projevila jejich větší náchylnost k virózám. V důsledku toho se stává, že po čase kultivary hůř rostou a nakonec hynou. Díky velkovýrobě sadbového materiálu je však cena cibulek přijatelná. Takže, kdo si lilie této skupiny oblíbí, může tento problém řešit buď obnovou rostlin, nebo náhradou novějšími kultivary, kterých každoročně vzniká velké množství. Jejich kvalita roste, mají lepší barvy, lepší tvary květů i bohatší soukvětí, a tak se na zahradách pěstují poměrně často.

Z ostatních skupin se dají celkem bez problémů pěstovat kultivary AT- hybridů, které jsou hodně podobné asiatkám. Počet kultivarů této skupiny není příliš velký.

Lilie ze skupin AO, LO, LT a OA-hybridů jsou pro pěstování díky vlivu „krve“ orientálek nebo L. longiflorum poněkud riskantnější.

Nejvýznamnější podskupinou skupiny VIII. pro zahrady jsou orienpety. Už jejich nejstarší představitelka, odrůda ‚Black Beauty‘, je po víc než půl století velice oblíbená. Kultivary této podskupiny přinášejí do zahrad kombinaci odolnosti trubek s krásou orientálek. Také přinášejí novou barevnost, kterou kultivary orientálek nebo trubek neznaly. Jsou to nádherné zahradní lilie. Doporučuji však vybírat jen ty kultivary, které jsou již odzkoušené. Doporučeným sortimentem se v rámci tohoto seriálu budeme ještě zabývat. Kdo to potřebuje vědět dřív, ať se nebojí a zeptá se některého zkušenějšího liliáře. V prodejně se toho bohužel moc nedozvíte.

Mezi orienpety najdeme kultivary pro jakékoliv uplatnění. Můžeme si vybírat optimální výšku, optimální počet květů, barvy, tvary, dobu kvetení atd. Pak zde najdeme odrůdy k  řezu, do rabat, jako solitérní rostliny nebo vhodné do přírodních partií apod. Nižší rostliny s menším počtem květů se používají k rychlení pro řez. Největší rostliny dosahují přes 250 cm výšky, mohou mít až 50 velkých květů a kvetou až 1 měsíc.   

Skupina IX. Botanické druhy

Do této skupiny patří botanické druhy, jejich variety a formy. Botanických druhů je přes stovku. Počet variet se dá těžko přesně určit, protože některé druhy se vyskytují v četných varietách a stále nové popisy variet se objevují. Někdy jsou to duplicity, jindy jsou to opravdu nové variety – ojediněle se může jednat dokonce o dosud nepopsaný botanický druh. Systematičtí nebo teoretičtí botanikové tuto situaci průběžně řeší a upřesňují.

Pro nás je však podstatné, jak který druh lilie roste, jaké má podmínky či požadavky na stanoviště a jak jsou tyto lilie náročné na ošetřování. Tímto úhlem pohledu je počet botanických lilií použitelných jako zahradní lilie determinován. Jejich uplatnění je pak podobné jako u jednotlivých skupin. Někdy se dokonce k těmto skupinám, i když nesprávně, ale svým způsobem logicky přiřazují. Např. L. regale k číňankám, L. davidii k asiatkám, L. martagon k eurasiatkám, L. speciosum k orientálkám apod. Pokud se někomu botanické lilie líbí a chtěl by je pěstovat, měl by si zjistit vše o jejich přírodních stanovištích. Přece jen jsou to botanické druhy, které jsou na pěstování daleko náročnější než jejich hybridní potomci.