Novým liliářům / 08. Rozmnožování lilií 1

Novým liliářům - Ing. Zdeněk Seidl
8) Rozmnožování lilií

Na rozdíl od živočišných druhů, kde je možné pouze pohlavní, tj. generativní rozmnožování, je možné u rostlin ještě další cesta, a sice vegetativní rozmnožování. Touto cestou získáváme rostliny stejných vlastností, jaké má originální rostlina, matečnice.

Pokud se podíváme na obrázek znázorňující jednotlivé části rostliny dospělé lilie z 1. dílu našeho seriálu (Liliář č. 1/2012)), najdeme tam několik informací o možnostech vegetativního množení lilií.

S naším minimálním přičiněním dochází k dělení mateřské cibule. To můžeme ovlivnit dobrou výživou rostliny. Rozmnožovací koeficient není příliš vysoký. Po několika letech se jedna cibule může dělit na dvě až tři nové, menší cibule, které když dorostou, se mohou dělit dále. V tomto případě dělení podpoříme přesazováním lilie, aby měla opět dostatek živin a dostatek prostoru k růstu.

Významnou cestou množení je odebírání lodyžních cibulek, které narůstají na podzemní části lodyhy a po zatažení lodyhy jsou připraveny k samostatnému růstu. Pokud lodyžní cibulky neodebereme, dostávají se k povrchu půdy, kde často vymrzají, vyhnívají nebo se stávají potravou slimáků. Proto je dobré nad cibule lilií po podzimním vyčištění záhonu přisypat vrstvičku zeminy obohacené kompostem.

Další možností množení je výsev (výsadba) listových pacibulek. Je to poměrně zdlouhavá cesta, protože pacibulkám to chvíli trvá, než začnou přirůstat. Touto cestou se někdy lilie množí samy a pacibulky padající k jiným kultivarům mohou způsobit výskyt příměsí v liliích. Pokud takové riziko hrozí, měli bychom pacibulky odstraňovat.

Existuje však mnoho odrůd lilií, které neochotně dělí cibuli a které nemívají lodyžní cibulky ani pacibulky. Nejdůležitějším a nejrychlejším způsobem vegetativního množení lilií je tzv. šupinování.  Nejjednodušší je šupinovat nově zakoupené cibule před výsadbou. Lilie šupinujeme nejlépe tak, že na bázi šupiny tlačíme směrem k ose lilie, tím se podaří odlomit celou šupinu bez poškození. Kdybychom šupinu táhli směrem od cibule, došlo by při oddělování k jejímu poškození. Odlomenou šupinu i cibuli ošetříme dřevěným uhlím nebo nějakým fungicidem. Na bázi šupiny se utvoří meristémový kalus, ze kterého pak vyrostou drobné cibulky.

Aby k tomu došlo, musíme odlomené šupiny uložit do igelitového sáčku s lehce navlhčeným pískem nebo rašelinou. Sáček dáme na místo, kde je kolem 18 – 22  °C. Přes obal můžeme sledovat, kdy se začnou tvořit mladé cibulky. Pokud začnou z cibulek vyrážet listy, vysadíme šupiny  s mladými cibulkami do hrnků s kyprou zeminou. Pokud se na cibulkách listy nechtějí tvořit, doporučuje se na jeden až dva měsíce uložit sáčky do tmy a chladu (kolem 5 °C), nejlépe do chladničky.

Šupiny můžeme odlamovat i při podzimním přesazování lilií nebo po obnažení cibule (po opatrném odhrnutí zeminy) ze stran kolem cibule v době vegetace. V literatuře se uvádí, že se cibulky na šupinách nejlépe tvoří v době, kdy lilie kvete, tudíž se odběr šupin v této době doporučuje.. Nevýhodou této metody je, že pokud odebereme šupiny z virózní rostliny, přenáší se viróza i na mladé cibulky.

Vegetativním množením získáme tzv. klony, tj. rostliny stejných vlastností, jako má původní kultivar.