11) Vystavování lilií
Každý rok pořádají Specializované základní organizace ČZS několik výstav lilií. Po čase a získání pěstitelských zkušeností dokáže většina liliářů vypěstovat krásně nakvetlé lodyhy, které určitě snesou pojmenování „výstavní.“ Byla by proto škoda nevyužít možnosti posoudit jejich kvalitu v konkurenci ostatních vypěstovaných lodyh, které se na těchto výstavách objevují.
Pokud se pak budete výstav zúčastňovat pravidelně, bylo by dobré dodržovat určitá pravidla, která jsou předpokladem úspěšné prezentace našich lilií na výstavách.
Je dobré si vytipovat kultivary, které mají předpoklad upoutat pozornost návštěvníků na výstavě. Protože na výstavě bývá vypsána celá řada soutěžních kategorií, nabízí se zde široké pole působnosti. Úspěšný kultivar by měl mít hezkou barvu, pěkný tvar, dobře stavěné soukvětí s velkým počtem květů. Těžko obstojíme s kultivarem nevýrazné, někdy dokonce „špinavé“ barvy, který není schopen nasadit více než 3–5 květů nebo který nakvétá vždy jen s jedním čerstvým květem a ostatní květy už vadnou.
Pravdou je, že si většinou sami vytvoříme představu o tom, co je hezké, a pak si třeba návštěvníci nebo hodnotící komise myslí něco jiného. Ale i to se časem sblíží. Zároveň je třeba sledovat vývoj šlechtění a vývoj zdravotního stavu kultivarů. Mnozí z nás si pamatují vysoké lodyhy odrůdy ‚Schellenbaum‘ s 50 květy. Dnes už je na výstavě neuvidíme, a pokud se s nimi setkáme na zahradě, jsou to zavirované rostliny, které rostou s obtížemi.
Další podmínkou je možnost výběru lodyh k řezu. Pro vystavování v kategoriích, kde je vystavena 1 lodyha, bychom měli mít možnost vybrat z 5 rostlin (vysazujeme tedy 5 cibulí od odrůdy). Pokud se chceme zúčastnit soutěží se 3 lodyhami, měli bychom mít vysázeno cca 10 cibulí.
Další problémem je sezónnost kvetení versus termín výstav. Pro tento případ je vhodné pěstovat sortiment lilií s různou raností kvetení. Pro nejranější lilie (martagon hybridy, rané asiatky a rané LA-hybridy) jsou většinou první termíny výstav pozdní, ty si budeme pěstovat pro své potěšení. Ve studenějším roce se někdy podaří doplnit jimi první pořádané výstavy.
Pro první výstavy pořádané na přelomu měsíců červen/červenec jsou vhodné LA-hybridy a asijské hybridy skupin Ia, Ib. Pro polovinu července jsou to asijské hybridy Ic, dále čínské hybridy a OT-hybridy. Pro pozdní termíny výstav jsou vhodné OT-hybridy a (pro nejodvážnější pěstitele) orientální hybridy, zejména odvozené od botanické L. speciosum.
Lilie pro výstavy vybíráme tak, aby nebyly poškozené škůdci (chřestovníček liliový, květilka liliová, slimáci apod.) nebo plísňovými a houbovými chorobami (botrytida, fusarióza, virózy apod.). Pokud nám nebude vadit poškození cibule po řezu, řežeme lodyhu co nejdelší. Většinou však nechceme cibuli zeslabovat, proto ponecháváme rostlině po řezu cca 1/3 délky lodyhy. Pro přepravu mokrou cestou řežeme šikmo, aby byla co největší plocha pro příjem vody. Pro přepravu „na sucho“ řežeme kolmo k lodyze.
Dalším problémem je příprava lilií na cestu a jejich transport.
Při velkých vzdálenostech se lilie převážejí „na sucho“, kdy lehce zavadnou, aby se cestou květy nepolámaly. Zavadnutí ale může být problémem u L. pardalinum a amerických hybridů, které mají dlouhé stonky a ty se mohou poškodit i po zavadnutí. Pak už se nikdy nenarovnají a zůstanou zalomené.
Dále je potřebné zabalit prašníky tenkou hliníkovou fólií, aby pyl nepošpinil plátky květů. To provedeme i u lehce pootevřených květů. Rostliny opatříme popiskami dle propozic pořadatelů, zhotovíme soupis exponátů na zvláštní list papíru, který předáme při příjmu exponátů.
V místě výstavy pak lodyhy asi o 3 cm seřízneme a namočíme je co nejdelší částí do studené vody. Odstraníme ochrannou fólii a rostliny po nasátí přineseme do příjmu exponátů a umístíme je tam, kam určí pořadatelé. Od tohoto okamžiku je již zodpovědností pořadatelů, aby se nepoškodily.
Při transportu rostlin na výstavy v blízkém okolí je můžeme převážet ve vodě. Prašníky je vhodné obalit fólií i v tomto případě.
Člen SZO ČZS Gladiris, Martagon, Rosa klub ČR, Dagla, Pelargonie a člen také Klubu skalničkářů Praha






